Psychologie a poruchy osobnosti: Jak rozpoznat a léčit trvalé vzory chování

Poruchy osobnosti jsou trvalé vzory myšlení, pocity a chování, které se projevují už od dospívání a narušují každodenní život. Also known as personality disorders, tyto stavy nejsou dočasné náladové výkyvy — jsou hluboce zakořeněné a často způsobují opakující se problémy ve vztazích, na práci nebo u sebe sama. Když někdo trvale přehání emoce, potřebuje neustálou pozornost nebo se chová jako by byl vždycky v ohrožení, není to jen „náladovost“. To může být histrionská porucha osobnosti, stav, kdy člověk hledá pozornost dramatickým, přehnaným způsobem. Also known as histrionic personality disorder, často se projevuje jako přehnaná emocionalita, neustálé hledání potvrzení a obtíže s hlubokými vztahy.

Ne každý, kdo je emocionální nebo dramatický, má poruchu osobnosti. Klíč je v trvalosti a škodlivosti. Když se stejné chování opakuje po letech, zničí vztahy, způsobí izolaci nebo vede k neustálému pocitu prázdnoty, je čas se podívat blíže. Psychologie tyto stavy klasifikuje podle jasných kritérií — například podle ICD-10 F60.4, mezinárodního kódu, který lékaři používají k diagnostice histrionské poruchy osobnosti. Ale diagnostika sama o sobě neřeší problém. Důležitější je, co se děje v psychoterapii. Tam se učíte rozpoznávat, proč jste se naučili chovat tak, jak chováte, a jak změnit tyto vzory bez toho, abyste ztratili sebe sama.

Poruchy osobnosti nejsou „špatná osobnost“. Jsou to přežitkové mechanismy, které vám někdy pomohly přežít — možná v dětství, kdy jste museli být dramatickí, aby vás někdo vůbec všiml, nebo kdy jste se museli zavřít, aby vás někdo nezranil. Psychoterapie nechce změnit, kdo jste. Chce vám pomoci přestat být v pasti, kterou jste si sami postavili. A to začíná tím, že pochopíte, že vaše chování nemá nic společného s tím, že jste „příliš citliví“ nebo „přehnaní“. Má to kořeny. A ty kořeny lze překonat.

V této sbírce najdete jasné, bez komplikací vysvětlení, jak fungují tyto stavy, jak je rozpoznat u sebe nebo u blízkých, a co skutečně funguje v terapii. Nejsou tu teorie pro vědce — jsou tu příběhy, které rozumí každý, kdo někdy cítil, že se něco v něm neustále opakuje a neví, proč.