Regulace emocí: Jak se naučit zvládat silné city a přestat být jejich vězněm

Regulace emocí je schopnost rozpoznat, přijmout a řídit své city, bez toho, aby vás tyto city přehltily nebo vás donutily k impulzivním reakcím. Also known as emoční samoregulace, it je základní dovednost pro psychickou pohodu – a zároveň to, co lidé s hraniční poruchou osobnosti, úzkostí nebo trauma často nemají. Není to o tom, abyste byli vždy klidní nebo šťastní. Je to o tom, abyste přestali být vězni svých vzteků, strachů nebo smutků. Když se emocionální regulace zhroutí, reagujete na malé věci jako na životní ohrožení – vyhazujete věci, křičíte, utíkáte, sebepoškozujete nebo se úplně odpojujete. To není slabost. Je to vážná reakce mozku, který se učil přežívat v nebezpečí.

Právě proto je DBT terapie, jedna z nejúčinnějších metod pro výuku regulace emocí. Also known as dialektická behaviorální terapie, it nejen učí, jak se uklidnit, ale jak rozpoznat, kdy je emoce opravdu problém a kdy je jen signál, že něco potřebujete. Lidé, kteří ji prošli, říkají, že po ní přestali cítit, že jsou „příliš citliví“ – a začali cítit, že jsou příliš vědomí. Tato dovednost není jen pro ty s diagnózou. Každý, kdo se cítí přetížený, kdo se zlobí, protože se mu něco „rozbilo“, nebo kdo se utopí ve smutku po malé neúspěchu, potřebuje regulaci emocí. A není to něco, co se naučíte za týden. Je to jako cvičení svalů – potřebujete praxi, trpělivost a někdy i pomoc.

Největší chyba je myslet, že když se „necháte cítit“, automaticky se to vyřeší. Ne. Bez nástrojů to jen zhorší. Když se vám něco rozbilo a vy jste vydávali křik, který nikdo neslyšel, nebo jste se zavřeli do pokoje, abyste se „nechali“ zlobit – to nebylo zvládání. To bylo přežívání. Regulace emocí je o tom, jak přestat být vězněm svého vlastního mozku. A to se naučíte přes konkrétní techniky: dýchání, identifikaci tělesných signálů, přerušení negativních myšlenek, nebo prostého počítání, když se cítíte, že vás to něco „zabije“. V našich článcích najdete, jak to funguje v praxi – od terapií pro hraniční poruchu osobnosti až po praktické tipy pro každodenní stres. Nejde o to, abyste byli „silní“. Jde o to, abyste přestali být většinou zraněni tím, co vás nejvíc trápí – vašimi vlastními city.