Dialektická behaviorální terapie pro bulimii a přejídání: Jak regulovat emoce a přerušit cyklus přejídání

Dialektická behaviorální terapie (DBT) není jen další forma psychoterapie pro bulimii a psychogenní přejídání. Je to systém, který se zaměřuje na jednu z nejhlubších příčin těchto poruch: emoční dysregulace. Když se člověk cítí přetížený, ztracený nebo přehlušený negativními pocity, přejídání přestává být jen o jídle. Je to způsob, jak přežít vnitřní bouři. DBT učí, jak tyto bouře zvládnout bez toho, abyste museli zneužívat jídlo jako útěchu.

Proč se DBT liší od klasické kognitivně behaviorální terapie?

Tradiční kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na změnu myšlenek o jídle, těle a váze. DBT to dělá jinak. Místo toho, aby se snažila změnit, jak si člověk myslí o jídle, učí ho, jak zvládnout emoce, které ho k jídlu tlačí. To je klíčový rozdíl. Většina lidí s bulimií nebo přejídáním nechce jíst víc - chtějí jen přestat cítit to, co cítí. A to je přesně to, co DBT řeší.

Marsha Linehanová, která DBT vyvinula pro hraniční poruchu osobnosti, zjistila, že sebepoškozování a přejídání plní stejnou funkci: krátkodobá úleva od bolesti. Když se člověk cítí zmatek, viny, hanby nebo prázdnoty, přejídání přináší přechodnou útěchu. DBT neříká: „Nepřejídej.“ Říká: „Nauč se, jak přežít tenhle moment jinak.“

Čtyři pilíře DBT pro bulimii

DBT není jedna technika - je to celý systém s čtyřmi základními moduly, které fungují dohromady:

Mindfulness - naučíte se být přítomni. Nejen v okamžiku, kdy jíte, ale i když se cítíte na okraji ztráty kontroly. Toto je základ. Bez uvědomění si, co se vám právě děje, nemůžete změnit, co děláte.
Tolerance frustrace - naučíte se přežít nepříjemné pocity bez toho, abyste je „vyřešili“ jídlem. Když se cítíte zahanbeni, zneužití, nebo zklamáni, místo abyste hledali útěchu v jídlu, zkusíte dýchat, zaznamenat pocity a počkat. To zní jednoduše, ale je to nejtěžší dovednost.
Regulace emocí - to je jádro léčby. Naučíte se identifikovat, pojmenovat a popsat své emoce. Nejen „je mi špatně“, ale „cítím se zanedbaný, zmatený a strašně osamělý“. Když víte, co přesně cítíte, můžete najít přesnější způsob, jak s tím naložit.
Interpersonální efektivita - mnoho přejídacích epizod je spouštěno konflikty ve vztazích. Naučíte se říkat „ne“, požádat o pomoc, nebo vyjádřit potřebu bez toho, abyste se cítili vinní nebo odmítnuti.

Regulace emocí - jak to v praxi vypadá?

Regulace emocí není teorie. Je to sada konkrétních dovedností, které se cvičí jako sport. Například:

Pojmenovávejte emoce - místo „je mi špatně“ napište: „Cítím se zklamáná, protože můj přítel zrušil plán, a myslím si, že jsem nevážená.“
Zvyšujte pozitivní emoce denně - nejen když se cítíte dobře. Dělejte něco, co vás trochu uklidňuje: teplá sprcha, pohoda s domácím mazlíčkem, pár minut hudby, která vás spojuje s dobrými vzpomínkami.
Snižujte zranitelnost - spánek, jídlo, pohyb, voda. Když máte nízkou hladinu cukru, spíte málo nebo jste vyčerpaní, emoce jsou silnější. DBT neříká: „Buď silný.“ Říká: „Připrav se.“
Řešte problémy, ne unikejte - když se cítíte zmatek, nezačněte hledat útěchu v jídlu. Zkuste si položit otázku: „Co je příčinou tohoto pocity?“ a pak „Co mohu udělat, abych to změnil?“

Největší přelom u pacientek s bulimií přichází, když přestanou vnímat přejídání jako „slabost“ a začnou ho chápat jako „přežití“. A potom se učí, že existují jiné způsoby, jak přežít.

Dvě scény: jedna s chaotickým přejídáním, druhá s klidným dýcháním a zápisem emocí.

DBT vs. KBT - když se výsledky liší

Kognitivně behaviorální terapie je stále zlatým standardem pro bulimii - a má dobrou účinnost. Ale není pro každého. Když máte komorbidní hraniční poruchu osobnosti, vysokou emoční labilitu nebo jste už několikrát KBT zkusili a selhala, DBT je často jediná možnost, která funguje.

Studie z Univerzity Karlovy (Veselá et al., 2022) ukázala, že u pacientek s bulimií a hraniční poruchou osobnosti byla DBT o 20 % účinnější než KBT po šesti měsících léčby. Redukce přejídacích epizod dosáhla 65 % u DBT proti 45 % u KBT. Ale pro ty, kteří nemají emoční dysregulaci, je KBT stále lepší volbou.

DBT není lepší - je jiná. Je pro ty, kteří se cítí, že nic z toho, co dělají, nestačí. KBT vás učí, jak přestat myslet špatně. DBT vás učí, jak přestat cítit špatně.

Co se děje ve skutečné léčbě?

Standardní program DBT pro bulimii trvá 6-12 měsíců. Týdenně máte:

Jedno individuální sezení s terapeutem (60-90 minut)
Jednu skupinovou lekci o dovednostech (90 minut)
Možnost telefonní podpory mezi sezeními - když se cítíte na pokraji přejídání, můžete zavolat terapeutovi a získat podporu, než to uděláte.

Je to náročné. Někteří pacienti říkají, že to je jako „naučit se plavat, když jste v oceánu“. Ale právě v těch nejtěžších chvílích se věci mění. V jedné případové studii z Fakultní nemocnice Brno (2021) 24letá žena s 5letou bulimií a hraniční poruchou osobnosti snížila frekvenci přejídacích epizod z 14 na 2 týdně a přestala vyvolávat zvracení. Ne proto, že se jí „někdo řekl, že to je špatné“. Protože se naučila, jak se k sobě chovat jinak.

Skupina lidí v terapii drží nástroje DBT, jeden odstraňuje emoce jako monstra, teplé barvy.

Je DBT dostupná v Česku?

Ano, ale ne každý může dostat tuto terapii. V České republice je certifikovaných DBT terapeutů málo - pouze 15 % z nich specializuje na poruchy příjmu potravy. Nejvíce center nabízí DBT v Brně, Praze a Ostravě. Průměrná doba čekání je 3-6 měsíců.

Finančně je to komplikované. Veřejné zdravotní pojištění hraje DBT pouze v rámci hospitalizačních programů. Ambulantní sezení stojí 1 200-1 800 Kč za hodinu. To je pro mnoho lidí nemožné. Výhodou je, že v roce 2024 plánuje Česká asociace pro kognitivně behaviorální terapii spustit DBT-Bulimie Online - digitální platformu s videokurzy, sledováním nálad a virtuálními skupinami. To by mohlo změnit přístupnost.

Kdo by měl zvážit DBT?

DBT není pro každého s bulimií. Je to nejlepší volba, pokud:

Máte časté a silné emoce, které vás přehlušují
Už jste zkusili KBT a nezvládli jste ji
Máte zároveň poruchu osobnosti, úzkost, depresi nebo sebepoškozování
Cítíte, že jídlo je vaším jediným způsobem, jak přežít

Není to pro ty, kteří mají jen problém s váhou nebo potřebují jen „přestat jíst víc“. To je jiná léčba. DBT je pro ty, kteří chtějí přestat přežívat - a začít žít.

Co se stane, když se DBT nezdaří?

Někdy se stane, že se lidé cítí, že „to nepracuje“. Ale často to není terapie, která selhala - ale její podmínky. Pokud nemáte dostatek odpočinku, jíte neregulovaně, nebo nejste v bezpečném prostředí, DBT nemůže fungovat. Realimentace - návrat k pravidelnému, vyváženému jídlu - je nezbytný předpoklad. Bez ní je terapie jako výuka plavání na suchu.

Největší překážkou je nechávání domácích úkolů. DBT funguje jen tehdy, když se dovednosti přenášejí do života. Když se naučíte, jak zvládnout emocionální bouři, ale nepoužijete to ve skutečnosti, nic se nezmění. To vyžaduje odvahu, ale také trpělivost.

Je DBT pro bulimii efektivnější než KBT?

Ano, ale jen u určitých lidí. Pokud máte bulimii s výraznou emoční dysregulací, komorbidní poruchou osobnosti nebo jste KBT už zkusili a selhala, DBT je často efektivnější. Studie ukazují, že u těchto pacientů snižuje frekvenci přejídacích epizod o 65 %, zatímco KBT jen o 45 %. U lidí bez emočních problémů je KBT stále lepší volbou.

Můžu dělat DBT jen sám doma?

Ne. DBT je navržená jako komplexní terapie s individuálními sezeními, skupinami a terapeutickou podporou. Domácí pracovní sešity a knihy mohou pomoci, ale bez terapeuta, který vás vede, sleduje a upravuje techniky, je pravděpodobné, že se naučíte nesprávné způsoby. Výzkum ukazuje, že samostatná DBT má výrazně nižší účinnost.

Jak dlouho trvá, než se DBT začne projevovat?

Většina lidí začne cítit změny po 3-5 měsících. První změny nejsou v počtu přejídacích epizod - jsou v tom, jak se k sobě chováte. Přestanete se za to, že jste přejedli, trestat. Začnete se ptát: „Co jsem právě cítil?“ To je první krok k opravdovému pokroku. Změny v chování se objeví až později.

Je DBT vhodná i pro muže s bulimií?

Ano. I když bulimie je častější u žen, muži s touto poruchou často trpí stejnou emoční dysregulací. DBT nebere v úvahu pohlaví - pracuje s emocemi. V posledních letech se počet mužů, kteří začínají DBT, zvyšuje. V Česku je stále méně než 20 %, ale trend je růstový.

Co se stane, když přestanu DBT dělat?

Pokud jste si dovednosti skutečně osvojili, nevrátíte se zpět. DBT není „lék“, který přestanete brát. Je to „nástroj“, který si zapamatujete. Někteří lidé potřebují jen 6 měsíců, jiní 2 roky. Když se naučíte, jak identifikovat emoce a reagovat na ně jinak, nebudete potřebovat jídlo jako útěchu. Vrátíte se k němu jen jako k normálnímu jídlu - ne jako k záchraně.