Protipřenos v terapii: Co to je a jak ho rozpoznat

Protipřenos je protipřenos, přirozená, často nevědomá reakce terapeuta na klienta, která odráží jeho vlastní pocity, zkušenosti nebo nevyřešené konflikty. Also known as countertransference, it isn't a mistake — it's a normal part of the therapeutic process that, when understood, can become a powerful tool for healing. Mnoho lidí si myslí, že terapeut je neutrální pozorovatel, ale ve skutečnosti je to člověk s vlastní minulostí, emocemi a reakcemi. Když klient vyvolá u terapeuta silné pocity — podráždění, láska, odpor, ochota chránit — není to náhoda. To je protipřenos. A když terapeut nechá tyto pocity bez pozornosti, může zneužít vztah, přeskočit důležité téma nebo se příliš zapojit. Když je ale rozpoznán a zpracován, může otevřít dveře k hlubšímu pochopení klienta.

Protipřenos se často objevuje v těchto situacích: když klient připomíná terapeutovu matku, když se chová jako dítě, které si terapeut nechal doma, nebo když se terapeut najednou cítí zodpovědný za to, aby klienta „zachránil“. To není terapeutova chyba — je to lidské. Ale v psychoterapii se od něj očekává, že to transference, přenos pocity a vzorce z minulých vztahů na terapeuta klienta a svůj vlastní protipřenos rozpozná a použije jako mapu. Například když terapeut najednou cítí, že ho klient „vyčerpá“, může to být signál, že klient ve skutečnosti cítí, že nikdo nechce slyšet jeho bolest. Nebo když terapeut začne příliš rychle nabízet řešení — může to být jeho vlastní nechutenství k nejistotě, nebo nezvládnutá vlastní úzkost.

Nejlepší terapeuti nejsou ti, kteří nemají protipřenos — jsou ti, kteří ho poznají. A to dělají třemi způsoby: pravidelně navštěvují supervizi, kde o tom mluví s kolegou; vědomě sledují své reakce během sezení; a neustále se ptají: „Kdo tu vlastně prožívá tohle? Já nebo on?“ Tady nejde o to, aby terapeut byl dokonalý. Jde o to, aby byl přítomen. A to znamená, že i když se cítí unavený, podrážděný nebo příliš připojený, neodchází z vztahu. Zůstává. A to je ten rozdíl.

V této sbírce článků najdeš praktické příklady, jak protipřenos vypadá ve skutečnosti — od terapeuta, který se najednou cítil jako otec, až po toho, kdo se cítil jako oběť. Naučíš se, jak rozpoznat jeho první znaky, kdy ho ignorovat není možné a jak se s ním pracuje, aniž bys ztratil profesionální hranici. Nejde o to, aby terapeut byl bez citu. Jde o to, aby věděl, kde končí jeho cit a začíná cit klienta.