Co když se do terapeuta zamiluji: Přenos a protipřenos v psychoterapii

Co když se do terapeuta zamiluji? Tato otázka se objevuje v hlavách mnoha lidí, kteří prožívají psychoterapii. Nejsi sám. Většina lidí, kteří dlouho sedí v terapii, někdy zažije něco podobného. Nejde o špatné chování, nejde o selhání. Je to přenos - jeden z nejhlubších a nejčastějších jevů v psychoterapii.

Přenos není láska, je to zrcadlo minulosti

Přenos je nevědomý proces, kdy tvoje city, očekávání a reakce z dětství - třeba k rodiči, který tě nechal v nouzi, nebo k někomu, kdo tě miloval podmíněně - se přenáší na terapeuta. Ne na něj jako na člověka, ale na postavu, kterou ve své hlavě spojuješ s těmi starými zkušenostmi.

Nejčastější forma? Romantický přenos. Pocit, že terapeut „chápe“ tě lépe než kdokoli jiný. Že jeho pohled je jemný, jeho hlas klidný, jeho přítomnost jako útěcha. A pak najednou začneš přemýšlet: „Je to láska? Nebo je to jen terapie?“

Ne. To není láska. To je způsob, jakým tvůj mozek přežívá staré bolesti. Když jsi jako dítě chtěl lásku, ale nedostával jsi ji, tvůj mozek hledá náhradu. A terapeut - klidný, přítomný, neohrožený - se stává ideálním objektem. Ne protože je skutečně ideální. Ale protože tě nezklamal. A to je přesně to, co ti dětství nedalo.

Protipřenos: Co se děje v hlavě terapeuta?

Když se do terapeuta zamiluješ, neznamená to, že on je „zamilovaný“ do tebe. Ale může se stát, že on začne cítit něco, co by neměl. To se jmenuje protipřenos.

Protipřenos je reakce terapeuta na tvůj přenos - často nevědomá. Může to být pocity zájmu, podráždění, únavy, nebo dokonce přitažlivosti. Někdy se terapeut začne cítit jako „spasitel“, jindy jako „oběť“. A někdy se prostě chce vyhnout této osobě, protože jeho vlastní staré zranění se probouzí.

Ne každý terapeut to dokáže uznat. Ale ten správný - ten, který prošel vlastní analytickou terapií - si to všimne. A nezakryje to. Neřekne ti: „To je normální.“ A nechá to tam. Řekne ti: „Všiml jsem si, že se mezi námi něco děje. Cítíš se k mě přitažlivě? A já se k tobě chovám trochu jinak než k jiným klientům. To je přenos. A já to cítím jako protipřenos. Pojďme to probrat.“

Tyto chvíle nejsou selháním. Jsou tou největší příležitostí v terapii. Když se toto spojení projeví a proberou ho spolu, můžeš zažít něco, co jsi nikdy neprožil: nový vztah, který neopakuje staré bolesti.

Co se stane, když to řekneš?

Mnoho lidí se bojí říct terapeutovi: „Mám pocit, že jsem do tebe zamilovaný.“ Obávají se, že se to stane „nevhodným“, že budou považováni za „nemocné“, nebo že terapeut ztratí profesionální odstup.

Pravda je jiná. Většina terapeutů - 87 % podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2020 - reaguje na takové prohlášení s klidem a jasností. Ne s úžasem. Ne s vyhýbáním. Ale s otázkou: „Co se děje v tobě, když to cítíš?“

Příklad: klient z Brna řekl své terapeutce: „Cítím, že tě mám rád víc než koho jiného. A bojím se, že to je špatné.“

Ona odpověděla: „To není špatné. To je přenos. A já to cítím. Ne protože bych tě milovala, ale protože tvoje dětství ti neumožnilo cítit bezpečí. A já jsem teď ta osoba, která ti ho dává. To je příběh, který potřebujeme propracovat.“

Tyto chvíle mění terapii. Ne zničí ji. Změní ji na něco hlubšího.

Co se stane, když terapeut neví, co dělá?

Není však každý terapeut vyškolený. A někteří - zvláště ti, kteří nemají vlastní terapii - mohou přenos ignorovat, zlehčovat nebo dokonce využívat.

Pokud terapeut řekne: „To je normální, neboj se.“ a pak se chová jako přítel, posílá ti signál: „Tvoje city jsou v pořádku, ale já je nechci probrat.“

Pokud začne víc zavolat, posílat zprávy, mluvit o svém životě - to je nebezpečné. To není terapie. To je porušení hranic. A to je vždycky selhání.

Český etický kodex psychoterapeutů v článku 12.3 jasně říká: „Terapeut je povinen rozpoznávat a adekvátně zpracovávat přenosové a protipřenosové fenomény.“ To není doporučení. To je povinnost.

Co ti přenos říká o tobě?

Když se do terapeuta zamiluješ, neříká to nic o něm. Říká to o tobě. O tom, jak jsi byl v dětství. O tom, co jsi potřeboval a nedostal. O tom, jak si představuješ lásku.

Přenos je jako mapa. Ukazuje ti, kde tvoje staré rány se zatím nezahojily. Kde ještě hledáš někoho, kdo by tě „správně“ miloval. Kdo by tě neopustil. Kdo by tě nekritizoval. Kdo by tě nevyužíval.

A terapie ti dává jedinou příležitost: zkusit tento vztah znovu. S někým, kdo neopakuje staré vzory. Kdo tě nezachraňuje. Kdo tě neodmítá. Kdo tě prostě vidí.

Je to normální? A co teď?

Ano. Je to úplně normální. 68,5 % klientů zažije nějaký přenos během terapie. Z toho 42,3 % přesně tento - romantický.

Nejde o to, jestli se do něj zamiluješ. Ale jestli to poznáš. A jestli to s ním proberete.

Tady je, co můžeš udělat:

1. Nesnaž se to potlačit. Čím víc se snažíš „nevnímat“ city, tím silnější se stanou.
2. Nepředpokládej, že to znamená něco o něm. Terapeut není tvoje láska. Je nástroj, který ti pomáhá pochopit, kdo jsi ty.
3. Řekni to. Ne jako obvinění. Ne jako prohlášení. Ale jako pozorování: „Cítím, že se k tobě cítím jinak než ke všem ostatním. Chci to pochopit.“
4. Dej mu prostor, aby to zpracoval. Pokud se odmítne probrat, nebo se chová neobvykle - hledej jiného terapeuta.

Co se děje v terapii, když to projde?

Když se přenos a protipřenos proberou, změní se něco zásadního. Ty nečekáš, že terapeut bude „tvůj“. A on nečeká, že bude „tvůj spasitel“.

Na místo iluze přichází realita: Terapeut je člověk. Ty jsi člověk. A myslíme si, že se můžeme spolu naučit být lidmi - bez představ, bez očekávání, bez přenosu.

Tyto chvíle nejsou výjimkou. Jsou jádrem psychoanalýzy. A dnes - podle nových standardů České republiky z roku 2023 - jsou povinnou součástí každého vzdělávacího programu pro psychoterapeuty. Od ledna 2023 je povinný kurz o přenosu a protipřenosu součástí certifikace. Až do roku 2025 bude 100 % terapeutů v ČR tento kurz absolvovat.

Je to věda. Je to umění. A je to jedna z nejčistších cest, jak se naučit milovat - bez přenosu, bez očekávání, bez hrany.