Muzikoterapie: Jak hudební terapie pomáhá s úzkostí, trauma a depresemi

When working with muzikoterapie, psychoterapeutický přístup, který využívá hudbu jako nástroj pro komunikaci, emocionální zpracování a regulační podporu. Also known as hudební terapie, it využívá skutečnost, že lidský mozek reaguje na rytmus, tón a melodii i bez slov — a to přesně tam, kde slova nestačí.

Muzikoterapie není jen poslouchání hudby. Je to aktivní proces, který může zahrnovat hraní na nástroj, zpěv, tvoření hudebních improvizací nebo i jen poslouchání vybraných skladeb pod vedením certifikovaného terapeuta. Používá se u lidí s trauma, úzkostí, depresemi, autismem, nebo těch, kteří mají problém vyjádřit své pocity slovy. V Česku se muzikoterapie používá v psychiatrických odděleních, centrech pro děti s poruchami autistického spektra, i u pacientů po stroke. Studie ukazují, že i krátké sezení s hudebním terapeutou může snížit úroveň kortizolu — hlavního stresového hormonu — o až 30 % během 30 minut.

Nejčastější chyba je představa, že musíte umět hrát na hudební nástroj. To není pravda. Muzikoterapie není o umění, ale o přítomnosti. Když někdo po traumatu nechce mluvit, může začít pouze s tím, že stiskne klávesu na klavíru nebo zatřepá rukou s bubínkem. Ten zvuk, ten rytmus, ten pohyb — to je jeho hlas. Terapeut ho následně odzrcadluje, přidává tón, mění tempem, a pomalu vytváří společný jazyk, který nevyžaduje slova. Tento přístup je zvláště silný u dětí, starších lidí nebo těch, kdo trpí disociací — protože hudba obchází logiku a přímá cesta k emocím.

Co se týče přístupů, v Česku se nejčastěji používá receptivní muzikoterapie, metoda, kdy klient poslouchá vybranou hudbu a reaguje na ni slovy, kresbou nebo pohybem a improvizační muzikoterapie, kde klient a terapeut hrají společně bez předem daného plánu, aby vytvořili vztah skrze zvuk. První je vhodná pro ty, kdo potřebují bezpečný prostor, druhá pro ty, kdo chtějí znovu objevit kontrolu nad vlastním tělem a emocemi. Obě metody mají podporu klinických studií — a v praxi se ukazují jako efektivní i tam, kde KBT nebo léky selhaly.

Nezapomeňte: muzikoterapie není náhrada za psychoterapii, ale doplněk. Většina terapeutů ji kombinuje s jinými přístupy — například s DBT u hraniční poruchy osobnosti nebo s expoziční terapií u PTSD. Pokud hledáte něco, co vás uklidní, když nemůžete mluvit, nebo co vám umožní cítit, že jste neosamělí, i když se vám zdá, že nikdo nerozumí — muzikoterapie může být tím, co potřebujete. Níže najdete články, které vás provedou tím, jak se k ní dostat, jaká je její vědecká podpora, a proč některé osoby poprvé začnou plakat právě při poslechu písně, kterou neznali.