Muzikoterapie není jen poslouchání pěkné hudby. Je to profesionální terapeutická metoda, která využívá hudbu jako nástroj k léčbě emocionálních, kognitivních a sociálních potíží. Nejde o to, když si někdo zapne Spotify a uvolní se po pracovním dni. Muzikoterapie je strukturovaný proces, který provádí kvalifikovaný odborník - muzikoterapeut - s konkrétním terapeutickým cílem. A funguje to nejen u dětí nebo seniorů, ale i u lidí s depresí, úzkostí, autistickým spektrem, po mrtvici nebo po traumatu.
Co je vlastně muzikoterapie?
Muzikoterapie je spojení hudby a psychoterapie. Slovo pochází z latinského musica a řeckého therapeia - tedy „léčit hudbou“. Ale nejde o to, že by se klientovi hrála klidná melodii a on se okamžitě cítil lépe. Každá sezení je přizpůsobené konkrétnímu člověku. Muzikoterapeut sleduje, jak reaguje klient na různé zvuky, rythmy, melodie. Někdo se uvolní, když hraje na bicí, jiný se otevře, když zpívá s terapeutem. Někdo dokonce nechá hudbu „říct“ to, co nemůže slovy.
Ne každá hudba je vhodná. Muzikoterapeut nevybírá písně podle toho, co je na TikToku populární, ale podle terapeutického účinku. Rytmus může pomoci stabilizovat dýchání u pacienta s úzkostí. Melodie může probudit vzpomínky u pacienta s demencí. Improvizace na klavíře může umožnit vyjádřit hněv, který se nikdy neřekl nahlas.
Kdo může muzikoterapii využít?
Muzikoterapie není omezená na jednu skupinu lidí. Je používána u dětí s autistickým spektrem, kteří často komunikují lépe skrze zvuk než slova. U dospělých s depresí, kde slovní výraz emocí přichází těžko. U seniorů s Alzheimerem, kteří si vzpomenou na písně z mládí, i když už neznají jména vlastních dětí. U lidí po mrtvici, kteří ztratili řeč, ale mohou stále zpívat. A u lidí, kteří prošli traumatem - hudba jim dává bezpečný prostor, kde nemusí mluvit, ale přesto se mohou vyjádřit.
V České republice se muzikoterapie používá v psychiatrických odděleních, speciálních školách, domovech pro seniory i v ambulantní praxi. Některé nemocnice ji už zařadily jako součást standardní péče. A to ne proto, že je „hezká“, ale protože má doložený účinek.
Jak probíhá sezení?
Neexistuje jedna formule. Každé sezení je jiné. Někdy se klient jen poslouchá, jak terapeut hraje na kytaru nebo klavír. Někdy se hraje společně - klient na bicí, terapeut na klavír. Někdy se zpívá, někdy se používají jen přirozené zvuky - klapání, šustění, dýchání. Terapeut sleduje, jak se klient pohybuje, jaký je jeho výraz, jak reaguje na určité tóny.
První sezení často začíná „nastavením“. Terapeut se ptá, co klient cítí, co ho trápí. Pak začne hledat hudební odpověď - třeba rytmus, který odpovídá jeho nervozitě. A pak pomalu tento rytmus mění - zpomaluje ho, zjemňuje ho, přidává harmonii. A klient si toho vědomě nevšimne. Ale jeho tělo se uvolňuje. Dýchání se zklidňuje. Srdce bije pomaleji. A pak se začne otevírat - ne slovy, ale hudebně.
Proč to funguje?
Hudba má přímý přístup k emocím, které slova často nezvládnou. Když je člověk vyčerpaný, zarmoucený nebo zablokovaný, jeho mozek přestává zpracovávat slova. Ale hudba? Hudba aktivuje více částí mozku najednou - oblasti odpovědné za emoce, paměť, pohyb, i jazyk. To znamená, že i když někdo nemůže mluvit, může hudebně komunikovat.
Studie zahraničních univerzit ukazují, že muzikoterapie snižuje hladinu kortizolu - tedy stresového hormonu - u lidí s úzkostnými poruchami. U pacientů s demencí zvyšuje úroveň dopaminu a oxitocinu - hormonů spojených s pocity štěstí a připojení. U dětí s autismem zlepšuje komunikační schopnosti i sociální interakci - často i výrazněji než klasická logopedie.
Nejde o „magii“. Je to věda. A funguje, protože hudba je přirozeným jazykem lidského těla. Když se někdo narodí, první, co slyší, je srdce matky. První, co zní, je její hlas. Hudba je v nás od začátku.
Co potřebuje muzikoterapeut?
Není to hudebník, který umí hrát. Je to terapeut, který umí hrát. Musí mít vzdělání v psychologii, psychoterapii a hudební vědě. V Česku se muzikoterapeuti vzdělávají na univerzitách, například na Masarykově univerzitě v Brně nebo na Akademii múzických umění v Praze. Musí absolvovat praktické tréninky, supervision a získat certifikát od České muzikoterapeutické asociace (CZMTA).
Bez této kvalifikace je to jen „hudba v terapii“ - ale ne muzikoterapie. A to je rozdíl jako mezi lékařem a někým, kdo si přečetl článek o léčbě chřipky.
Co se děje v české praxi?
V Česku se muzikoterapie rozvíjí rychleji než kdy dříve. Více nemocnic ji začíná financovat. Více škol ji zařazuje do podpůrných programů pro děti se speciálními potřebami. A lidé si začínají uvědomovat, že ne všechno se dá vyléčit slovy. Někdy potřebuje člověk jen zvuk, který ho pochopí.
Česká muzikoterapeutická asociace (CZMTA) sjednocuje odborníky, vytváří standardy a vzdělává nové generace. Některé kliniky už mají muzikoterapeutické pokoje s kvalitním zvukem, bicími nástroji, klavíry a speciálními zvukovými prostředími. A nejde jen o „zábavu“ - jde o léčbu.
Je to jen pro lidi s diagnózou?
Není. Muzikoterapie není jen pro „nemocné“. Může být i preventivní. Lidé, kteří cítí, že jsou vyčerpaní, přetížení, nevědí, co s sebou, mohou využít muzikoterapie jako prostředek k obnově vnitřní rovnováhy. Některé firmy ji už využívají jako součást programů pro prevenci vyhoření. Učitelé, kteří pracují s dětmi s poruchami pozornosti, používají hudební techniky, aby pomohly dětem se soustředit.
Je to jako fyzioterapie - nečekáš, až ti bolí záda, abys šel na cvičení. Stejně tak můžeš jít na muzikoterapii, abys se udržel v rovnováze, ne až když se sesypeš.
Co se stane, když to vyzkoušíš?
Nikdo tě nezavele, že musíš hrát. Nikdo tě nezkouší. Nikdo tě neohodnocuje. Můžeš jen sedět a poslouchat. Můžeš zpívat, i když ti to nejde. Můžeš na bicí klapat, jak chceš. A pomalu, bez tlaku, se začne něco měnit. Možná si všimneš, že dýcháš hlouběji. Možná ti nějaká píseň vyvolá vzpomínku, kterou jsi dlouho potlačoval. Možná se zasmeješ, i když jsi v posledních týdnech nevěděl, co je smích.
Nejsou tu žádné zázraky. Ale jsou tu záznamy. Záznamy o tom, že lidé, kteří se cítili ztraceni, se znovu našli - ne slovy, ale skrze zvuk.
Je muzikoterapie nahrazením psychoterapie?
Ne. Muzikoterapie není náhrada za psychoterapii, ale doplněk. Může být použita vedle klasické verbální terapie, zejména u lidí, kteří mají potíže s vyjadřováním slovy. Někdy se muzikoterapie používá jako první krok, aby se klient otevřel, a pak následuje verbální terapie. V některých případech - například u autistických dětí nebo pacientů s demencí - je muzikoterapie hlavní formou terapie, protože slova nejsou efektivní.
Může muzikoterapie pomoci i při chronických bolestech?
Ano. Studie ukazují, že muzikoterapie snižuje vnímání bolesti u pacientů s chronickými onemocněními. Hudba aktivuje mozkové oblasti, které ovlivňují bolestivé signály, a zároveň snižuje stres, který bolest zhoršuje. Mnoho pacientů s artritidou, fibromyalgií nebo po operacích hlásí, že se jejich bolest zmenšila, když pravidelně navštěvovali muzikoterapeutická sezení.
Je muzikoterapie pokryta zdravotním pojištěním?
V České republice je muzikoterapie obecně nekryta státním zdravotním pojištěním. Některé nemocnice nebo centra ji poskytují jako doplňkovou službu, někdy za symbolickou poplatek. Některé obce nebo neziskové organizace poskytují bezplatné sezení pro osoby se speciálními potřebami. Je vhodné se zeptat na konkrétní zařízení, protože situace se různí.
Je potřeba umět hrát na nějaký nástroj?
Ne. Muzikoterapie není o hudební schopnosti. Nejde o to, jak dobře hraješ. Jde o to, jak se cítíš. Muzikoterapeut ti pomůže najít způsob, jak se vyjádřit - i když jen klapáním na stůl nebo zpíváním bez tónů. Stačí být přítomen a otevřený.
Jak dlouho trvá, než se začnou projevovat výsledky?
Výsledky se neobjeví po jednom sezení. Většina lidí začíná cítit změny po 6-10 sezeních. U některých - například u dětí s autismem nebo seniorů s demencí - může být potřeba delší doba. Ale i v prvních sezeních se často projevuje klid, hlubší dýchání nebo zvýšená pozornost. Tyto drobné změny jsou první známky, že proces funguje.