Mlčenlivost v psychoterapii: Proč někdy neřešení je řešením

When working with mlčenlivost v psychoterapii, tichá, úmyslná pauza, kterou terapeut využívá k umožnění hlubokého zpracování emocí. Also known as tichá přítomnost, it je jedním z nejméně pochopených, ale nejúčinnějších nástrojů v terapii. Není to chyba, že terapeut nic neříká – je to jeho nejsilnější odpověď.

Nejde o to, aby terapeut nevěděl, co říct. Jde o to, že ví, kdy řeč zasahuje do procesu, který probíhá vnitřně u klienta. Když někdo začne plakat, nebo se zamyšlí do prázdného prostoru, když se dotkne něčeho, co dlouho utajoval, právě tehdy mlčení umožňuje, aby se to všechno mohlo vyrovnat. terapeutický vztah, důvěra a bezpečí, které vznikají mezi klientem a terapeutem není postavený na tom, kolik slov se řekne, ale na tom, kolik se může jen cítit. Mlčenlivost v psychoterapii je jako vzduch – neviditelná, ale nezbytná pro život.

Co se děje, když terapeut mlčí? Klient se neztrácí. Naopak – začíná hledat vlastní hlasy. Mnoho lidí přišlo do terapie s tím, že musí vše říct, vše vysvětlit, vše napravit. Ale pravda je, že některé věci nejde říct. Jde je jen cítit. A právě mlčenlivost dává prostor tomu, aby se tyto věci neztratily v řeči. přenos, nevědomé přesměrování starých emocí z dětství na terapeuta se často projevuje právě v tichu – kdy klient čeká, že terapeut něco řekne, aby ho uklidnil, odsoudil nebo zachránil. A když terapeut neřekne nic, klient začíná vnímat, že jeho pocity nejsou nebezpečné. Že je v pořádku, když se necítí dobře. Že někdy stačí jen být.

Mlčenlivost není pro každého terapeuta snadná. Někteří se bojí, že klient si myslí, že je nezajímá. Jiní se cítí vinen, že neřeší problém. Ale pravda je, že nejčastější chyba v terapii není příliš mnoho řeči – je to příliš mnoho řešení. Když někdo přijde s bolestí, která ho drží už desítky let, nejde o to ji okamžitě vyřešit. Jde o to, aby se mohla objevit. A to se děje v tichu. V chvíli, kdy se člověk nechá v klidu být se svou úzkostí, svou vínou, svým smutkem – bez potřeby ji okamžitě změnit.

V české terapii se mlčenlivost často přehlíží. Lidé čekají, že terapeut něco řekne, aby měli jistotu. Ale skutečná jistota přichází, když se naučíte, že někdy není potřeba nic říct. Když se vám terapeut nezaměří na to, co máte říct, ale na to, co se vás týká, když mlčíte. To je ten moment, kdy se změní všechno – ne proto, že se něco řeklo, ale proto, že se něco neřeklo. A to je přesně ten důvod, proč v tomto sbírce najdete články o přenosu, o tom, jak terapeut nesedne, o tom, kdy změnit přístup. Všechny tyto věci se odehrávají v tichu. A právě v tichu se děje největší změna.