Formulace problému v psychoterapii

Když mluvíme o formulaci problému, je to proces, ve kterém terapeut a klient společně definují, co přesně je zdrojem psychické obtíže. Také známé jako definice problému, pomáhá zaměřit terapeutický plán a měřit pokrok. Stejně důležité jsou diagnostika, systematické zhodnocení symptomů a kontextu a psychoterapie, celý soubor metod, které řeší identifikovaný problém. Bez správné formulace problému se těžko postaví pevná terapeutická aliance, důvěryhodný vztah mezi klientem a terapeutem, který je klíčovým prediktorem úspěchu.

Proč je formulace problému klíčová?

První krok – diagnostika – poskytuje data, na která můžete postavit konkrétní popis problému. To znamená, že formulace problému zahrnuje nejen pojmenování obtíží, ale i jejich strukturu a souvislosti. Když máte jasnou diagnózu, můžete vytvářet cíle, které jsou měřitelné a realistické. Například při panické poruše se identifikují spouštěče, frekvence atak a zvládací strategie, což usnadní výběr technik KBT. Tento proces také podporuje psychoedukaci – klient se dozví, proč se jeho tělo chová určitým způsobem, a tím získá motivaci k práci.

Psychoterapie jako rámec pak využívá formulaci problému k výběru konkrétních intervencí. KBT se zaměří na myšlenky a chování, zatímco interpersonální terapie bude pracovat na vztazích, které problém vyvolávají. Proto je vztah mezi formulací problému, konkrétním popisem symptomu a psychoterapií, vybraným terapeutickým přístupem nezbytný pro efektivní léčbu.

Silná terapeutická aliance vzniká, když oba partneři souhlasí s tím, co je předmětem práce. Bez jasně definovaného problému se může vztah stát nejasným a klient může ztratit důvěru v terapeutické postupy. Když je ale formulace konkrétní, oba ví, na čem budou pracovat, a mohou sledovat pokrok. To posiluje motivaci a zvyšuje pravděpodobnost úspěchu, což dokládají i výzkumy z let 2023‑2025.

Psychoedukace pak doplňuje celý proces. Klient, který rozumí vlastnímu problému, lépe zvládá domácí úkoly a může použít naučené techniky v reálných situacích. V praxi to znamená přesnější sebehodnocení, rychlejší úpravy terapie a menší riziko relapsu. Níže najdete články, které vám ukážou, jak formulovat problém ve specifických kontextech – od panické poruchy po závislosti a rodinnou terapii – a jak tuto definici přetavit do konkrétních kroků.