Jak požádat terapeuta o doporučení k jinému odborníkovi: Praktický návod a etiketa

Stane se, že se cítíte, že terapie u nynějšího terapeuty už vám nepomáhá tak, jak byste chtěli. Možná se cítíte zaseklí, nebo si říkáte, že potřebujete někoho s jinou specializací - třeba někoho, kdo se věnuje traumatu, poruchám stravování nebo vztahovým problémům. To je úplně v pořádku. Terapie není jedna cesta pro všechny. A nejde o to, jestli jste „uspěli“ nebo „selhali“. Jde o to, jestli máte tu správnou podporu právě teď.

Je úplně normální chtít změnu

Mnoho lidí se cítí vinně, když o přechodu k jinému terapeutovi mluví. „Neměl bych to říkat, možná to znamená, že jsem špatný klient.“ Ne. To je přesně opak. Kdo se odvažuje říct, že potřebuje něco jiného, ten ukazuje důvěru - důvěru ve vztah, důvěru ve svou schopnost vyjádřit potřebu, důvěru ve to, že se to dá řešit. Terapeuti nejsou magiči, kteří musí mít odpověď pro každý problém. Jsou lidé, kteří pracují v systému, kde spolupráce s jinými odborníky je běžná praxe. Pokud terapeut neumí pomoci, což se stává, je jeho povinností vás k někomu jinému předat - nebo vás alespoň vést k tomu, abyste to sami požádali.

Kdy je vhodný čas to říct?

Nemusíte čekat na konec terapie. Nemusíte čekat ani na nějaký „perfektní“ den. Nejlepší čas je, když si to opravdu přejet. Pokud se vám v sezení stále vrací stejný pocit - že něco chybí, že se nechcete otevřít, že se necítíte slyšený - pak to není jen „fáze“. To je signál. Někdy to přijde hned po několika sezeních, někdy až po roce. Není to na čase. Je to na vás.

Nemusíte čekat, až vás něco „zcela zklame“. Stačí, když si řeknete: „Tohle mi už nepomáhá.“ Nebo: „Cítím, že potřebuji někoho, kdo umí něco jiného.“ To je dostačující důvod.

Jak to říct - bez hrubosti, bez viny

Neříkejte: „Nemůžete mi pomoci.“ Neříkejte: „Jste špatný.“

Řekněte něco jako:

• „Cítím, že se dostávám do bodu, kde bych potřeboval/a nějakou jinou perspektivu.“
• „Mám pocit, že bych mohl/a potřebovat někoho, kdo má více zkušeností s [konkrétní problém - např. traumatem, rodinnými vztahy, anxietou].“
• „Nechci, aby to vypadalo, že se vzdávám, ale cítím, že bych mohl/a potřebovat někoho s jiným přístupem.“

Tímto způsobem neobviňujete, ale popisujete svůj vnitřní stav. Terapeut, který je profesionální, to pochopí. Většina terapeutů má seznam lidí, ke kterým v případě potřeby doporučuje. Někdy to dokonce říkají: „To je přesně ten typ klienta, kterého mám rád, ale já s tímto typem problému pracuji jen omezeně. Mám pro vás někoho, kdo se s tím běžně setkává.“

Co dělat, když terapeut odmítne doporučit?

Někdy se stane, že terapeut řekne: „Nemám koho doporučit.“ Nebo: „Nechci vás předávat.“ To není normální. Pokud je terapeut kompetentní, má seznam kontaktů - většinou ho má z vlastního vzdělávání, ze spolupráce s jinými klinickými psychology, z odborných sítí. Pokud odmítne, může to znamenat, že:

• Je příliš zaneprázdněný a nechce přijímat další odpovědnost.
• Je nekompetentní v oblasti přechodů a spolupráce.
• Nebo - a to je nejhorší případ - se cítí ohrožený vaší žádostí a reaguje obranně.

Pokud se odmítne doporučit, můžete říct: „Rozumím, že to není vaše povinnost, ale přesto bych ocenil/a, kdybyste mi aspoň řekl/a, kde bych mohl/a hledat někoho, kdo by mohl pomoci.“ Pokud i to odmítne, je to signál. V takovém případě hledejte sami. Většina odborníků má stránky, kde uvádí své specializace. Můžete se obrátit na Českou společnost pro psychoterapii, na klinické psychology v nemocnicích nebo na portály jako Terapie.cz nebo Psychoterapie.cz.

Co se stane s vašimi informacemi?

Pokud terapeut doporučí někoho jiného, může vám nabídnout předání záznamů - ale jen s vaším souhlasem. Není to automatické. Pokud chcete, aby nový terapeut věděl, co se dělo, řekněte: „Chci, abyste mi pomohli předat shrnutí mého postupu.“ Pokud nechcete, řekněte: „Chci začít od nuly, bez předchozích informací.“ Oba přístupy jsou v pořádku. Terapeut nemá právo předávat vaše údaje bez souhlasu. To je zákon.

Je to přechod nebo konec?

Někdy se lidé obávají, že když požádají o doporučení, znamená to konec terapie. To není pravda. Je to přechod. Jako když jste šli k lékaři s bolestí zad a ten vás přesměroval na ortopedu. Neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste byli chytří. Terapie není o tom, aby vás někdo „vyléčil“. Je o tom, abyste dostali správnou podporu, když ji potřebujete.

Co dělat po doporučení?

Když dostanete jméno, nečekáte, až vás „někdo najde“. Napište e-mail nebo zavolejte. Řekněte: „Doporučil/a mě můj terapeut, protože mám problém s [konkrétní věc]. Zajímá mě, jestli máte volné termíny.“

Nemusíte všechno vysvětlovat. Stačí, že víte, co potřebujete. Některí terapeuti mají stránky, kde jsou uvedeny jejich specializace. Zkontrolujte, jestli odpovídají vašim potřebám. Pokud ne, neváhejte říct: „Nechápu, jestli je to pro mě vhodné. Mohu se ještě zeptat na něco konkrétního?“

Pokud vás přijmou - skvělé. Pokud ne - neznamená to, že jste „špatní“. Znamená to, že to není ten správný člověk pro vás. A to je v pořádku. Hledání správného terapeuty je jako hledání správného lékaře. Některé se vám budou líbit, některé ne. To je normální.

Etiketa - co neříct, co neudělat

Neříkejte: „Vždycky jste mi říkali, že to projde, ale neprojde.“ To je kritika, ne žádost. Neříkejte: „Mám pocit, že jste si mě vybrali jen kvůli penězům.“ To je útok, ne komunikace. Neříkejte: „Dělám to jen proto, že jsem unavený/a.“ To je nepravda - a i kdyby to byla pravda, je to vaše vnitřní zkušenost, ne důvod k útoku.

Řekněte: „Cítím se, že potřebuji něco jiného.“

Nezavírejte se. Nezničte se. Neodmítáte terapii - měníte její formu. To je zdravé. To je dospělost.

Co když se vám to nechce říct?

Někdy je strach větší než potřeba změny. Strach, že terapeut bude zklamaný. Strach, že to bude příliš bolestivé. Strach, že se ztratíte. To je normální. V takovém případě napište dopis. Nebo e-mail. Nebo si to napište na papír a přinesete ho na sezení. Někdy je psaní jednodušší než mluvení.

Nebo se zeptejte: „Mohu si to říct, když budeme mluvit o tom, co jsem si přinesl/a dnes?“

Terapeuti nejsou živí věci. Jsou lidé. A lidé mají prostor na změnu. Pokud to neumí, není to vaše chyba. Je to jeho nekompetence.

Co je za tím všechnem?

Za každou žádostí o doporučení je jedna věc: chcete být lépe. Chcete, aby vaše duševní zdraví bylo v pořádku. Chcete, aby vaše bolest měla smysl. Chcete, aby někdo vás slyšel - a pokud tohleho neumí, chcete, aby vás slyšel někdo jiný.

To není slabost. To je odvaha. To je důvěra ve vlastní potřebu. A to je největší zdroj síly, který máte.

Nezapomeňte: terapie není o tom, aby jste byli „dobří“ klienti. Je o tom, abyste byli v pořádku. A když se to nezdaří u jednoho, není to konec. Je to jen další krok.