Přejídání není otázka slabosti nebo nedostatku vůle. Je to komplexní duševní porucha, která se projevuje opakovanými epizodami, kdy člověk konzumuje obrovské množství jídla během krátké doby - často jen několik minut - a přitom cítí úplnou ztrátu kontroly. Toto chování není spojené s způsobováním zvracení, přílišným pohybem nebo užíváním projímadel, jak tomu bývá u bulimie. Místo toho se lidé cítí viny, hanbeni a zmateni. A často se s tím sám nevysvětlují, proč to dělají.
Co je přesně porucha přejídání?
Porucha přejídání (BED - binge eating disorder) je oficiálně uznávaná duševní porucha od roku 2013, kdy byla zařazena do DSM-5. Diagnostikuje se, pokud někdo zažívá alespoň jednu epizodu přejídání týdně po dobu tří měsíců a přitom zažívá následující:
- Konzumaci mnohem většího množství jídla, než by normálně jiní jedli ve stejném čase a podobných podmínkách
- Stav, kdy se cítí, že nemá kontrolu nad tím, co a kolik jí
- Aspoň tři z těchto příznaků během epizody: jí rychle, jí až do nepříjemného plnění, jí samotný, cítí se po jídle vinen nebo smutný, jí z důvodu stresu nebo negativních emocí
Podle globálních dat trpí tímto poruchou 0,6-1,8 % dospělých žen a 0,3-0,7 % mužů. Většina lidí s BED nevyhledává léčbu - buď proto, že si myslí, že to „jen přejídání“, nebo proto, že se stydí. V České republice má pouze 30 % pacientů s BED přístup k odborné psychotherapii v rámci veřejného zdravotnictví. Zbytek se s tím sám vypořádává - a často se to prodlužuje na léta.
Proč se lidé přejídají? Není to o hladu
Spouštěči přejídání nejsou většinou hlad nebo chuť na jídlo. Jsou to emocionální bolesti: stres, osamění, úzkost, pocit, že „nic nezvládám“, nebo dokonce vnitřní kritika, která říká: „Jsi tukový, nezvládáš to, jsi ztracený.“
Možná jste si všimli, že když někdo přejí, dělá to v tichosti - večer po práci, když se děti usnuly, nebo když je doma sám. Jídlo se stává způsobem, jak uhasit bolest, kterou neumí jinak vyjádřit. Je to jako zákazník, který si koupí nový telefon, aby zapomněl na rozvod. Jenže jídlo nezmizí. Zůstává v těle, v hlavě, v pocitu viny.
Neurobiologické výzkumy ukazují, že u lidí s BED dochází k poruchám v oblastech mozku, které řídí odměňování, impulzivitu a regulaci emocí. To znamená: jejich mozek je fyzicky připravený na to, že jídlo bude „odměnou“. A když se emocionální tlak zvýší, mozek hledá tu nejrychlejší cestu k uklidnění - a ta často vede k ledničce.
Psychoterapie jako první volba - proč CBT funguje
Nejúčinnější léčba pro poruchu přejídání je kognitivně behaviorální terapie (CBT). To není jen „pořádně si promluvit“. Je to strukturovaný, časově omezený přístup, který se zaměřuje na přerušení cyklu „omezení - přejídání - vina“.
Ve většině případů lidé s BED dříve zkoušeli „diety“ - striktní omezení sacharidů, tuků, kalorií. Ale každé omezení je pro mozek signálem k „přežití“. Když se tělo cítí hladovějící, aktivuje se instinktivní reakce: „Najed se, než to ztratíš.“ A tak se začne cyklus: omezení → hlad → přejídání → vina → znovu omezení.
CBT přerušuje tento cyklus třemi způsoby:
- Pravidelné jídlo - týdenní plán s 3 hlavními jídly a 1-2 svačinami, bez výjimek. Nejde o kalorie, jde o stabilitu. Tělo se naučí, že jídlo bude příští den taky.
- Identifikace spouštěčů - kdo, kdy, kde, proč? Když se například zjistí, že přejídání začíná vždy po rozhovoru s matkou nebo po práci, kdy je člověk vyčerpaný, terapeut pomůže najít jiné způsoby, jak s tím naložit.
- Řízení emocí - místo jídla se učíte dýchat, psát, chodit, mluvit. Místo toho, abyste jídlo používali jako útěku, učíte se ho používat jako nástroj pro život.
Studie ukazují, že po 12-20 sezeních CBT dosáhne 50 % pacientů úplné remise - přejídání přestane. U dalších 40 % se frekvence sníží na 1-2 epizody měsíčně. A to bez ztráty hmotnosti - protože cílem není hubnutí, ale přestat přejídat.
Co dělá interpersonální psychotherapie (IPT)?
Ne každý přejídá z důvodu vlastního vnitřního kritika. Někdo přejí, protože má problémy ve vztazích. Někdo se cítí opomenutý, neviděný, nebo se bojí konfliktu. A jídlo je jeho tichým způsobem, jak vyplnit prázdné místo.
Interpersonální psychotherapie (IPT) se zaměřuje na tyto vztahy. Pracuje se na:
- Řešení ztráty - například smrt blízkého, rozvod, odchod přítele
- Řešení konfliktů - s partnerem, rodiči, kolegy
- Přizpůsobení se změněm - nová práce, nový byt, nová role
- Osamělosti - jak se naučit být sám, nebo jak hledat skutečné spojení
U lidí, kteří přejídají jako způsob, jak „vyplnit“ emocionální prázdnotu ve vztazích, je IPT často účinnější než CBT. Někdo říká: „Po 6 měsících IPT jsem přestal přejídat. Ne proto, že jsem se naučil jíst jinak. Ale protože jsem se naučil mluvit.“
Co se stane, když se necháte léčit?
První týdny jsou těžké. Většina lidí se bojí zaznamenávat své epizody. „Jak můžu psát, že jsem snědl celou dort? To je tak hanebné.“ Ale právě zápis je klíč. Když vidíte vzory - „přejídám vždy, když se cítím neúspěšný“ - začínáte mít kontrolu.
Terapie není rychlá. Trvá obvykle 12-20 týdnů, jednou týdně, 50-60 minut. Některé centra v Česku nabízejí i skupinové sezení - což může být velmi silné. Když slyšíte, že někdo jiný prožívá přesně to samé, přestáváte cítit, že jste „zvláštní“ nebo „chybní“.
Největší překážkou je přístup. V České republice je jen 5 specializovaných center, která léčí BED. Většina terapeutů nemá příslušné školení. A pojistky hradí jen 10-15 sezení. To nestačí. Mnozí lidé přestanou terapii, když začnou cítit změnu - a pak se vrátí k přejídání.
Co dělat, když nemáte přístup k terapeutovi?
Nejste sami. V roce 2023 schválilo FDA v USA dvě digitální aplikace pro léčbu BED: Noom Weight Coach a Rise modular CBT. V Česku probíhá pilotní projekt „Digitální terapie pro poruchy příjmu potravy“ v pěti psychiatrických klinikách. Aplikace s českým rozhraním nabízejí:
- Deník přejídání
- Plán jídel
- Video sezení s terapeutem
- Techniky dýchání a mindfulness
Podle výsledků z Brna a Ostravy má 60 % pacientů, kteří používají aplikaci, vysokou dodržovatelnost - o 20 % více než u tradiční ambulantní léčby. A to i v oblastech, kde není žádný terapeut.
Nejde o to, že aplikace nahrazuje terapeuta. Ale když nemáte jinou možnost, je to nejlepší, co máte. A často je to první krok k tomu, abyste se rozhodli hledat člověka.
Co se stane, když se necháte léčit?
Nejde o to, abyste zhubli. Nejde o to, abyste „vypadali lépe“. Jde o to, abyste přestali přejídat - a zároveň se naučili žít.
Lidé, kteří projdou terapií, často říkají:
- „Nechávám jídlo být jídlem. Už to není mé jediné přátelství.“
- „Už nečekám na „nějaký den“, kdy budu mít kontrolu. Mám ji teď.“
- „Když se cítím špatně, nejdu k ledničce. Jdu se podívat na záře.“
Nejde o dokonalost. Jde o to, abyste se naučili, že jídlo nemusí být vaším jediným způsobem, jak se cítit lépe. A že vy nejste vaše přejídání.
Je to možné?
Ano. Více než 70 % lidí, kteří dokončí CBT nebo IPT, dosáhne významného zlepšení. A 50 % přestane přejídat úplně.
Nejde o to, že jste „ztracení“. Jde o to, že jste přežili. A teď je čas se naučit žít - bez toho, aby jídlo rozhodovalo za vás.
Je přejídání stejné jako obezita?
Ne. Obezita je fyzický stav - přebytečná tělesná hmotnost. Přejídání je duševní porucha - opakované epizody nekontrolovaného jídla. Mnoho lidí s přejídáním je obezní, ale ne všichni. A mnoho obezních lidí přejídat nezažívá. Léčba přejídání se nezaměřuje na hubnutí, ale na přerušení cyklu přejídání. Hubnutí může následovat, ale není cílem.
Může mi pomoci dietetik, když mám přejídání?
Dietetik může pomoci, ale jen jako součást týmu. Pokud vám dietetik řekne: „Začni počítat kalorie“ nebo „Vyřaď cukr“, pravděpodobně to zhorší přejídání. Dobrý výživový terapeut se zaměřuje na vyvážený jídelníček bez omezení, která vyvolávají „přežitkový“ režim. Cílem je stabilita, ne kontrola.
Je psychotherapie pro přejídání hraděna pojišťovnou?
V České republice je psychotherapie pro poruchy příjmu potravy hraděna, ale jen omezeně. Pojišťovny často hradí jen 10-15 sezení, i když doporučená délka je 12-20. Mnoho terapeutů nemá licenci pro léčbu BED, takže se může stát, že se vám sezení nebudou hradit. Je důležité se zeptat, zda terapeut má zkušenosti s BED a zda je jeho metoda evidence-based.
Mohu přestat přejídat jen tím, že se budu snažit více?
Ne. Přejídání není otázka vůle. Je to neurobiologická a psychologická porucha. Když se snažíte „jen více“, většinou to vede k větší víně, většímu stresu a další epizodě. Léčba funguje, když přestanete bojovat proti sobě a začnete porozumět, proč to děláte. To je práce terapeuta - ne vaše síla vůle.
Jak najít terapeuta, který se specializuje na přejídání?
V České republice existuje 15 center pro poruchy příjmu potravy, ale jen 5 z nich má specializovanou léčbu BED. Kontaktujte Českou společnost pro poruchy příjmu potravy nebo vyzkoušejte digitální aplikace, které vás mohou přesměrovat na terapeuty. Ptejte se přímo: „Máte zkušenosti s léčbou binge eating disorder? Jaký přístup používáte?“ Pokud odpoví „dieta“ nebo „kontrola kalorií“, hledejte někoho jiného.