Chcete-li se dostat do terapie, ptáte se: má terapeut kvalifikaci? Jak dlouho pracuje? Jaký má přístup? Ale máte někdy na mysli jednu otázku, která může mít větší vliv na váš pokrok než všechny ostatní: Pravidelně navštěvuje supervizi?
Supervize není kontrola. Není to, když někdo zezadu sleduje, jestli terapeut dělá všechno správně. Není to ani porada, kde vám někdo řekne, co máte dělat. Supervize je o tom, aby terapeut měl místo, kde si může klást těžké otázky - bez strachu, že ho někdo odsoudí. Místo, kde může přiznat, že se cítí ztracený, že ho nějaký klient roz actualizuje, že si neví rady s tím, jak reagovat na agresivitu, nebo že se začíná bát, že se jeho vlastní problémy promítají do práce.
Když terapeut nechodí na supervizi, pracuje jako na vlastní ruku. Bez mapy. Bez kompasu. Bez někoho, kdo by ho mohl upozornit: „Pozor, tady se něco děje.“ A to není jen o tom, aby neudělal chybu. Je to o tom, aby neudělal chybu, kterou ani nevidí.
Co je supervize ve skutečnosti?
Supervize je pravidelná, strukturovaná schůzka terapeuta s odborníkem, který má zkušenosti s terapeutickou prací - ale není jeho terapeutem. To je důležité. Supervizor není tam, aby vás léčil. Je tam, aby pomohl terapeutovi lépe léčit vás.
Ve schůzce se terapeut představí případ - ne jen faktické informace, ale i to, jak se cítil, když klient řekl: „Nikdo mě nikdy nepochopil.“ Nebo když se klient zhroutil v kanceláři a terapeut nevěděl, jestli ho má objít, nebo nechat ho. Supervizor klade otázky: „Co jsi cítil, když jsi to slyšel?“ „Co se ti v hlavě vybavilo?“ „Kdy jsi to zažil dříve - ne v kanceláři, ale v životě?“
Je to jako když fotbalista sleduje záznam zápasu s trenérem. Neříká: „Tak to udělej tak.“ Říká: „Všiml jsi si, že když se obránce přesune doprava, ty automaticky přesouváš všechno doleva? Proč? Je to strategie? Nebo je to strach?“
Supervize je o tom, aby terapeut viděl ty věci, které nevidí sám. A to je klíč k lepší terapii.
Proč to má význam pro tebe?
Když terapeut chodí na supervizi, ty jako klient dostáváš něco, co nevidíš - ale cítíš. Větší stabilitu. Větší přesnost. Méně reakcí, které jsou založené na emocích terapeuta, než na tobě.
Podle výzkumu na 327 českých terapeutech (Planá, 2009) ti, kteří pravidelně navštěvují supervizi, hlásí o 37 % nižší úroveň vyhoření. Co to znamená pro tebe? Znamená to, že terapeut je méně pravděpodobně unavený, znechucený nebo odstupující. Znamená to, že se neztratí v případě. Znamená to, že se nebude snažit „zachránit“ tě - protože to je jeho vlastní potřeba, ne tvá.
Je to také o tom, aby neztratil citlivost. Když terapeut pracuje s trauma, se ztrátou, s násilím - každý případ mu něco odebírá. Bez supervize se to hromadí. A pak začne reagovat jinak: příliš rychle, příliš tvrdě, příliš závisle. Nebo naopak - příliš vzdáleně. Supervize je jeho bezpečnostní síť.
A co když terapeut nechce přiznat, že mu něco překáží? To je přesně ten důvod, proč potřebuje supervizora. Někdo, kdo ho nezná osobně, kdo nemá s ním žádný vztah mimo práci, kdo může říct: „Tady je něco, co se ti stává. Nejsi sám. To se stává. A já ti pomůžu s tím.“
Co se stane, když terapeut nemá supervizora?
Představ si, že jsi u lékaře, který si nechává předepisovat léky jen podle toho, co si pamatuje z univerzity. Bez konsultace s kolegou, bez aktualizace. Bez kontroly, jestli nezavádí nebezpečné kombinace. Byl by si v bezpečí?
V psychoterapii je to stejné. Bez supervize se terapeut může zacyklit ve svém přístupu. Může přehlížet vlastní předsudky. Může začít vnímat klienty podle toho, jak se mu „hodí“ - ne podle toho, co klient skutečně potřebuje. Může se stát, že terapeut začne „léčit“ své vlastní zranění skrze klienty - a to je nebezpečné. Nejen pro klienta, ale i pro terapeuta.
Nejhorší je, že to nevidíte. Klient si myslí: „Tady je něco špatně, ale nevím co.“ A pak přestane chodit. Ne proto, že terapie nefunguje. Ale proto, že terapeut se ztratil ve vlastních emocích a už nebyl schopen vést.
Jak poznat, že terapeut má kvalitní supervizi?
Neptáte se: „Kolik hodin má?“ Neptáte se: „Kdo je jeho supervizor?“
Ptáte se: „Chodí na supervizi pravidelně?“ A pak: „Jak často?“
Profesionální standardy v Česku vyžadují minimálně 100 hodin supervize během výcviku. To je základ. Ale to, co dělá rozdíl, je to, co dělá po výcviku. Kvalitní terapeut pokračuje. Jedna hodina na 10-15 terapeutických hodin je rozumný poměr. To znamená, že pokud máte 50 hodin terapie za rok, terapeut by měl mít 4-5 hodin supervize.
Když se ho zeptáte, zda chodí na supervizi, a odpoví: „Ano, každý měsíc, u jednoho zkušeného supervizora, který má 20 let zkušeností“ - to je dobrý znak. Když odpoví: „Někdy jsem chodil, ale teď nemám čas“ - to je červená vlajka.
Nejde o to, aby měl 500 hodin. Jde o to, aby měl pravidelnost a kvalitu. Prof. Iva Bílková z Masarykovy univerzity říká: „Deset hodin kvalitní supervize je cennějších než padesát hodin povrchní.“
Je to známka slabosti?
Ne. Je to známka dospělosti.
Terapeut, který říká: „Nemám potřebu supervize, jsem zkušený, vím, co dělám“ - je jako lékař, který se nechce učit nové metody, protože „to jsem dělal tak 30 let“. To není důstojnost. To je nezodpovědnost.
Supervize není pro začátečníky. Je pro všechny, kdo chtějí být lepší. Pro ty, kdo se nebojí přiznat, že nevědí všechno. Pro ty, kdo chtějí, aby jejich klienti nejen „přežili“, ale aby se opravdu zlepšili.
Největší terapeuti, které znáte - ti, kteří se vám zdají „věční“ - právě proto, že neustále pracují na sobě. A jednou z nejdůležitějších částí této práce je supervize.
Co když se terapeut odmítne podrobit supervizi?
Je to vážný signál. Ne nutně znamená, že je špatný. Ale znamená, že je nezodpovědný. A v psychoterapii je zodpovědnost největší kvalitou.
Nejste v terapii proto, aby terapeut „prošel“ nějaký proces. Jste tam proto, aby se vám něco změnilo. A to se nestane, když terapeut pracuje v izolaci.
Když se ho zeptáte, zda chodí na supervizi, a odpoví: „To není potřeba“, nebo: „To je jen pro nováčky“, nebo: „Nemám na to čas“ - zvažte, jestli chcete dál pokračovat. Nejste v terapii, aby se terapeut „vyžíval“ ve své praxi. Jste tam, aby se vám život zlepšil. A k tomu potřebujete někoho, kdo se neustále učí.
Co vám řekne výzkum?
Podle průzkumu Českého institutu pro supervizi z roku 2023: 92 % klientů, kterým byla vysvětlena role supervize, řeklo, že by preferovali terapeuta, který ji pravidelně navštěvuje.
87 % terapeutů, kteří chodí na supervizi, říká, že díky ní lépe rozpoznávají své předsudky. 79 % říká, že se cítí jistěji v obtížných případech. 63 % říká, že díky supervizi předešli předčasnému ukončení terapie u klientů v kritickém stavu.
To není jen „dobrá praxe“. To je základní bezpečnostní opatření. Stejně jako když letadlo prochází údržbou. Neříkáte: „Já jsem už létal 100krát, nechci, aby mi někdo kontroloval motor.“
Závěr: Ptáte se správně?
Předtím, než se rozhodnete pro terapeuta, neptejte se jen: „Kolik let má zkušenost?“ Neptejte se: „Jaký má přístup?“
Zeptejte se: „Pravidelně navštěvujete supervizi?“
Je to jedna z nejvýznamnějších otázek, kterou kdy zadáte. Ne proto, že chcete kontrolovat. Ale proto, že chcete být v bezpečí. Protože terapie je nejhlubší vztah, který můžete zažít. A ten by měl být vedený někým, kdo neustále dává pozor - ne jen na vás, ale i na sebe.
Supervize není výhodou. Je to povinnost. A terapeut, který ji respektuje, respektuje i vás.
Je supervize stejná jako psychoterapie?
Ne. Psychoterapie je zaměřená na léčbu klienta - na jeho problémy, emoce a změny. Supervize je zaměřená na terapeuta - na jeho reakce, předsudky, emocionální zátěž a profesní rozvoj. Supervizor není terapeutem pro terapeuta. Je to odborný poradce, který pomáhá terapeutovi lépe pracovat s klienty, nebo se sám lépe porozumět.
Může mít terapeut stejného supervizora jako svého terapeuta?
Ne. To je striktně zakázáno etickými kodexy českých profesních organizací. Pokud by terapeut měl stejného člověka jako terapeuta i jako supervizora, vznikl by konflikt zájmů. Terapeut by mohl předávat své vlastní problémy do supervize, a supervizor by nemohl být objektivní. To by ohrozilo jak kvalitu terapie, tak bezpečnost klienta.
Je supervize povinná v České republice?
Ano, pro získání akreditace jako psychoterapeut je povinná minimálně 100 hodin supervize během výcviku podle Směrnice České lékařské komory č. 15/2006 Sb. Po ukončení výcviku však není zákonem vyžadována pravidelná supervize. I tak však většina profesních organizací doporučuje jednu hodinu na 10-15 terapeutických hodin jako standard kvalitní praxe.
Proč někteří terapeuti supervizi nechodí?
Nejčastější důvody jsou finanční - supervize je platná z vlastní kapsy, pokud terapeut pracuje v soukromé praxi. Další důvod je čas. Někteří si myslí, že „už to ví“ nebo že „to je jen pro nováčky“. V průzkumech se ukazuje, že pouze 43 % terapeutů v soukromé praxi pravidelně navštěvuje supervizi, zatímco v institucích je to 78 %. To ukazuje na systémovou nerovnost v podpoře terapeutů.
Může supervize zhoršit terapii?
Ano, ale jen pokud je špatně provedena. Pokud supervizor je autoritativní, příliš kritický nebo snaží se „přeprogramovat“ terapeuta, může vést k ztrátě autenticity a kreativity. Kvalitní supervize však vytváří bezpečné prostředí, kde terapeut může být upřímný a hledat vlastní řešení. To je klíčové. Supervize nemá být návod, ale průvodce.
Kde mohu zjistit, zda terapeut chodí na supervizi?
Neexistuje veřejný seznam, ale můžete se zeptat přímo. Každý profesionální terapeut by měl být schopen o tom otevřeně mluvit. Pokud se vyhýbá odpovědi, pokud říká „to je soukromá věc“ nebo „to není důležité“, je to značka, že byste měli zvážit jiného terapeuta. Kvalitní terapeut nechce skrývat, že se učí - naopak, chce, aby to věděl klient.