Sociální podpora není jen příjemný dodatek k životu - je základní stěna, na které stojí duševní zdraví. Když někdo prochází depresemi, úzkostí nebo jiným duševním onemocněním, léky a terapie jsou důležité, ale bez lidí, kteří ho skutečně slyší, se zotavení zastaví. V České republice je to jasně vidět: 78 % lidí s duševními potížemi říká, že kvalita jejich vztahů s rodinou a přáteli byla klíčová pro jejich zlepšení. Zatímco ti, kdo žili v izolaci, 65 % z nich potvrdilo, že se jejich stav zhoršil.
Co je sociální podpora ve skutečnosti?
Sociální podpora není jen to, že ti kamarádi přijdou na kávu. Je to, když někdo zůstane, když už nikdo jiný nechce. Je to, když tvoje matka přijde do nemocnice i když neví, co říct. Je to, když ti přítel pošle zprávu: „Dneska jsem si přečetl ten tvůj článek, myslím, že to máš pod kontrolou.“
Podle Světové zdravotnické organizace je duševní zdraví „stav pohody, ve kterém plně využíváme své vlastní schopnosti, dokážeme se vyrovnat s běžným každodenním stresem, produktivně pracovat a přispívat své komunitě“. To všechno není možné bez lidí, kteří tě vidí, slyší a nechávají tě být. Není to o tom, aby ti někdo vyřešil problém. Je to o tom, aby ti někdo řekl: „Nechám tě být, ale neopouštím tě.“
Co říkají česká data?
V roce 2021 provedl Státní zdravotní ústav průzkum mezi 1 500 lidmi s duševními potížemi. Výsledek byl jednoznačný: 78 % řeklo, že jejich vztahy s blízkými byly hlavním důvodem, proč se zlepšili. Zatímco jen 45 % lidí, kteří sociální podporu neměli, hlásilo jakékoli zlepšení kvality života.
A co se stane, když tě nikdo nechápe? V roce 2020 spáchalo sebevraždu 1 224 lidí v Česku. U 68 % z nich byla sociální izolace identifikována jako hlavní faktor. To není náhoda. To je systémová selhání. Když člověk necítí, že patří, že je někdo, kdo ho potřebuje, příroda mu dává jen jednu cestu ven - a ta je smrtelná.
Kde se sociální podpora stává léčbou?
V Česku funguje systém, který se jmenuje Centra duševního zdraví (CDZ). Je jich 32, a 28 z nich (87,5 %) aktivně zapojuje rodiny do léčby. Nejde o to, aby rodiče „naučili“ dítě, jak mít lepší den. Jde o to, aby se rodina naučila, jak být s ním - bez soudů, bez tlaku, jen přítomná.
Ve všech těchto centrech se klienti spolu s týmem vytvářejí individuální plán zotavení. A většina činností se děje venku - alespoň 50 % práce je terénní. To znamená, že pracovníci chodí k lidem domů, do parku, do kavárny. Ne v kanceláři, ne v bílém pokoji. Tam, kde žijí. Tam, kde mají vztahy.
Peer podpora: Když ti porozumí někdo, kdo prošel tím samým
Nejúčinnější forma podpory není od lékaře. Je to od člověka, který prošel stejnou temnotou a přežil. V Česku je dnes 147 peer workérů - lidí, kteří sami měli duševní onemocnění a nyní pomáhají ostatním. Nejsou terapeuty. Nejsou poradci. Jsou přátelé, kteří říkají: „Vím, jak to je. A vím, že to přežiješ.“
Peer podpora není „náhrada“ za léčbu. Je to doplněk, který lékaři nemohou poskytnout. Když ti někdo řekne: „Já jsem taky spálil všechny mosty. A pak jsem je znovu postavil.“ - to ti dá sílu, kterou nemůže dát žádný předpis.
V roce 2023 bylo v Česku 15 regionálních center peer podpory, která ročně pomáhají 4 200 lidem. A podle plánu do roku 2030 by měli peer workéři tvořit 15 % pracovníků v oblasti duševního zdraví - dnes je to jen 6,2 %. To znamená, že se to mění. Pomalu, ale mění se.
Sociální podpora a práce: Jak vztahy pomáhají udržet zaměstnání
Když máš deprese, nejhorší věc není, že se nechceš vstávat. Je to, že se bojíš, že tě někdo odmítne. A práce je první věc, kterou člověk ztratí - ne protože není schopný, ale protože se nikdo neptá, jak se má.
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí: lidé s duševními potížemi, kteří mají sociální podporu, udrží zaměstnání po 12 měsících s 58 % úspěšností. Ti bez podpory - jen 32 %. Rozdíl je téměř dvojnásobný. A proč? Protože někdo se na něj ptá: „Co ti dnes šlo?“ Nebo: „Chceš, abych ti zavolal na práci, jestli budeš potřebovat den volna?“
V roce 2022 bylo v rámci programu „Sociální rehabilitace“ podporováno 9 850 lidí. Z nich 74 % zlepšilo svou sociální adaptaci. 61 % zlepšilo vztahy s rodinou. A to všechno bez léků. Jen s lidmi, kteří neodcházeli.
Co chybí? A co se mění?
Problém není v tom, že nevíme, co funguje. Problém je, že to není dostatečně financované. V roce 2022 bylo na sociální podporu v oblasti duševního zdraví vyčleněno 1,25 miliardy korun - to je jen 3,8 % celkového rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Průměrné financování na jednoho klienta je 1 200 Kč měsíčně. V EU je to průměrně 2 000 Kč. To znamená, že v Česku dostáváš jen 60 % toho, co by měl dostávat každý člověk v Evropě.
Ale něco se děje. Plán na rok 2025 stanovuje zvýšení počtu komunitních služeb o 30 %. Do roku 2027 má být peer podpora k dispozici ve všech krajích. A vzniká digitální nástroj - aplikace „Duševní komunita“, která má propojit 50 000 lidí do roku 2025. Hybridní model - osobní setkání + online podpora - má úspěšnost 72 %, což je o 14 % víc než tradiční přístup.
Co můžeš udělat ty?
Nemusíš být terapeut. Nemusíš mít vysokoškolské vzdělání. Stačí být přítomný.
- Přestaň se ptát: „Jak se máš?“ a začni se ptát: „Co tě dnes těží?“
- Neříkej: „Měj pozitivní přístup.“ Řekni: „Je v pořádku, že se ti to nezdá.“
- Nech si čas. Neříkej: „Za týden to bude lepší.“ Řekni: „Nechám tě tady, ať to trvá, co trvá.“
- Přijď na návštěvu. I když nevíš, co říct. I když je ti nevolno. I když máš své vlastní problémy. Přijď.
Sociální podpora není něco, co se dá „dát“. Je to něco, co se dělá. Každý den. Malými věcmi. Když někdo přijde k tobě, nezavři dveře. Neřekni: „Mám to pod kontrolou.“ Řekni: „Děkuju, že jsi tady.“
Když se někdo vzdá, vztahy ho dostanou zpátky
Největší lék pro duševní zdraví není v tabletě. Je v očích někoho, kdo tě neopustil. Je v ruce, která tě drží, když se chceš propadnout. Je v zprávě, která přijde v půlnoci, když ti nikdo jiný neřekne: „Jsi důležitý.“
Nejsi osamělý. Nejsi ztracený. A pokud máš někoho, kdo tě má rád - i když to nevíš - máš už většinu toho, co potřebuješ k zotavení. Stačí, aby někdo věděl, že jsi tu. A že nechceš být sám.
Proč je sociální podpora důležitější než léky při zotavení z duševních onemocnění?
Léky mohou ulevit příznakům, ale neřeší izolaci, pocit bezcennosti nebo ztrátu smyslu. Sociální podpora obnovuje vztahy, které člověku dávají důvod k životu. Podle studií Národního ústavu duševního zdraví lidé s aktivní podporou rodiny a přátel mají až o 40 % nižší riziko recidivy. Léky pomáhají tělu. Vztahy pomáhají duši.
Co je peer podpora a proč je tak účinná?
Peer podpora je podpora od lidí, kteří sami prošli duševním onemocněním. Nejsou lékaři, ale přátelé, kteří znají ten pocit „nikdo to nepochopí“. Tito lidé neříkají: „Měj se dobře.“ Říkají: „Já jsem to taky prožil. A přežil jsem to.“ To vytváří důvěru, kterou žádný terapeut nemůže vytvořit jen slovy. V Česku je 147 peer workérů, a jejich přítomnost snižuje potřebu hospitalizace o 25-30 %.
Jak mohu pomoci někomu, kdo má duševní potíže, ale nechce o tom mluvit?
Nemusíš ho přesvědčovat, aby mluvil. Stačí, aby věděl, že jsi tam. Pošli mu zprávu: „Nemusíš odpovídat. Jen jsem chtěl vědět, že jsi tady.“ Přijď na návštěvu s kávou a sedni si mlčky vedle něj. Někdy stačí, když někdo jen sedí s tebou v tichu. To je forma podpory, kterou člověk nemůže odmítnout.
Proč je sociální izolace tak nebezpečná pro duševní zdraví?
Sociální izolace je jako dlouhodobé otrávení. Bez lidí, kteří tě vidí, se člověk začíná cítit jako něco, co není potřeba. Studie ukazují, že izolace zvyšuje riziko deprese, úzkosti a sebevraždy. U 68 % lidí, kteří spáchali sebevraždu v Česku v roce 2020, byla izolace hlavním faktorem. Lidé potřebují patřit. Když to ztratí, ztrácejí i důvod žít.
Jaké jsou příklady praktické sociální podpory v Česku?
V Česku fungují Centra duševního zdraví, která poskytují terénní podporu - pracovníci chodí k lidem domů. Existují také 15 regionálních center peer podpory, která pořádají bezplatné skupinové setkání. Programy sociální rehabilitace pomáhají lidem najít bydlení, práci nebo zlepšit vztahy s rodinou. A vzniká digitální aplikace „Duševní komunita“, která propojuje lidi online. Všechno toto funguje, ale potřebuje více financí a povědomí.