Skupinová vs. individuální terapie PTSD - jak zvolit správně

Už jste někdy přemýšleli, jestli je pro vás vhodnější skupinová terapie PTSD nebo individuální terapie? Odpověď není jednoduchá - záleží na tom, kde se právě nacházíte ve svém uzdravovacím procesu, jaké máte interpersonální potřeby a jaké jsou vaše finanční možnosti. Tento článek vás provede hlavními rozdíly, výhodami i riziky obou přístupů a pomůže vám rozhodnout, kdy a proč zvolit jeden nebo druhý.

Skupinová terapie PTSD je terapeutický formát, kde se setkává několik klientů s podobnými traumatickými zkušenostmi pod dohledem jednoho nebo dvou terapeutů. Naopak Individuální terapie PTSD poskytuje soukromé sezení mezi jedním klientem a jedním terapeutem, zaměřené na detailní zpracování traumatu. Oba přístupy jsou součástí mezinárodně uznávaných protokolů, např. podle International Society of Traumatic Stress Studies (ISTSS) z roku 2012, která rozděluje léčbu PTSD do tří fází: stabilizace, zpracování a reintegrace.

1. Kdy je vhodná individuální terapie?

Individuální terapie má jedinečnou výhodu - terapeut věnuje 100 % svého času právě vám. To je klíčové, když se jedná o pacienty s vysokou symptomatologií, silnou dissociací nebo tendencí k sebeújmu. V počáteční stabilizační fázi (fáze I) se často pracuje na emoční regulaci, dechových technikách a zakotvení v přítomném okamžiku. Podle MH Consulting (2021) je tato fáze kritická: bez bezpečného prostředí může dojít k retraumatizaci.

Další důvod, proč začít individuálně, je potřeba detailního zpracování traumatických událostí (fáze II). Terapie jako trauma‑fokusovaná kognitivně‑behaviorální terapie (TF‑CBT) umožňuje „přímou odbornou práci s terapeutem na konkrétních traumatických událostech“, jak uvádí MH Consulting. Přímý kontakt také usnadňuje rychlé zásahy během panic attacků nebo flashbacků, což ve skupině může být obtížnější kontrolovat.

2. Proč zvolit skupinovou terapii?

Skupinová dynamika přináší jedinečnou sociální podporu. Klienti často uvádějí, že poprvé v životě pochopili, že jejich reakce nejsou „bláznivé“, ale normální reakce na extrémní stres. Tento efekt „nejste sami“ dokazuje výzkum Adicare (2023), kde 68 % respondentů uvedlo, že kombinace individuální a skupinové terapie byla nejúčinnější. Skupina také umožňuje získat zpětnou vazbu od více lidí, což pomáhá rozpoznat vzorce v interpersonálních vztazích.

V posledních letech se ukazuje, že skupinová terapie exceluje ve fázi III - reintegraci. Podpora skupiny usnadňuje návrat do běžného života, hledání nových sociálních rolí a posilování důvěry. Programy jako HOPE pro ženy po domácím násilí (Phoenix Australia, 2020) jsou příkladem, kdy je hlavním cílem obnovit pocit společenství a bezpečí.

3. Porovnání klíčových kritérií

4. Kdy přejít ze individuální na skupinovou terapii?

Typický scénář: po 6‑12 měsících individuální práce klient dokáže stabilizovat emoční reakce, zvládá panic attacky a získal základní dovednosti regulace. V tomto okamžiku může být vhodné zapojit se do skupiny, aby využil sociální podporu a rozšířil perspektivu na své vztahy. Studie J. E. Besseyho (Journal of Traumatic Stress, 2022) uvádí, že 70 % klientů s PTSD má lepší výsledky, když se po stabilizační fázi zapojí do skupinového nebo hybridního modelu.

Praktické ukazatele pro přechod:

• Minimálně 20 individuálních sezení (průměr podle Ústavu postgraduálního vzdělávání v psychosociální péči, 2022).
• Stabilní úroveň úzkosti (HADS < 11).
• Vyjádřená motivace k sociální interakci.

Pokud klient trpí intenzivní dissociací nebo častými samovražednými myšlenkami, doporučuje se prodloužit individuální fázi až na 12 měsíců.

5. Hybridní modely - nejlepší z obou světů?

V roce 2023 centrum Adicare spustilo program „Skupina +“, kde klienti mají dva individuální sezení měsíčně a jednou týdně skupinovou terapii. Výsledky ukazují 65 % zlepšení symptomů ve srovnání s čistě individuálním přístupem. ISTSS (2023) také schválilo internetovou terapii jako doplněk - online sezení mohou sloužit jako most mezi individuálními a skupinovými setkáními, zejména v menších městech.

Hybridní model je vhodný pro:

• Klienty, kteří potřebují častý individuální dohled, ale také chtějí sociální podporu.
• Lidé s omezeným rozvrhem - online sezení šetří čas.
• Terapeuty, kteří chtějí optimalizovat kapacitu - kombinací lze obsloužit více klientů.

Klíčová výzva je zajistit, aby oba formáty měly jasně definované cíle a aby se terapeut koordinoval mezi skupinou a individuálními sezeními.

6. Praktické otázky při výběru terapeuta a centra

Než se rozhodnete, podívejte se na tyto faktory:

1. Certifikace v trauma‑fokusované TF‑CBT - v ČR má tuto specializaci jen 32 % terapeutů (Národní registr psychoterapeutů, 2023).
2. Velikost skupiny - optimální je 8‑10 členů (Yalom, 2007). Menší skupiny mohou postrádat dynamiku, větší mohou být přetížené.
3. Přítomnost dvou terapeutů - snižuje riziko retraumatizace a umožňuje rychlý zásah během akutních krizí.
4. Pojišťovací úhrada - zjistěte, zda je terapie hrazena pro civilní populaci nebo jen pro veterány.
5. Reference a zkušenosti ostatních pacientů - Reddit, Test‑recenze.cz a Google recenze často odhalí, zda jsou terapeuté připraveni na PTSD.

7. Rizika a jak se jim vyhnout

Neodborně vedená skupina může vést k retraumatizaci. Proto je nutné, aby byl skupinový leader zkušený a aby byl nastavený jasný krizový protokol (např. Group 512 PIM). Individuální terapie může naopak izolovat klienta, pokud mu chybí podpora mimo sezení. Kombinace tedy minimalizuje obě slabiny.

Další potenciální úskalí:

• Finanční náklady - i když je skupina levnější, dva terapeuti a pravidelná setkání mohou zvýšit celkový rozpočet.
• Časová flexibilita - skupinové setkání má pevně daný rozvrh, což může kolidovat s prací nebo školou.
• Stigmatizace - někteří klienti se necítí pohodlně sdílet trauma ve skupině, což může bránit efektivitě.

Klíč je otevřená komunikace s terapeutem o těchto obavách už na začátku.

8. Shrnutí - jak se rozhodnout?

Rozhodnutí není černobílé. Zvažte, kde se nacházíte ve třech fázích PTSD, jaký typ podpory vám chybí a jaké jsou vaše praktické možnosti. Pokud máte vysokou úroveň úzkosti, dissociace nebo nedostatek terapeutické struktury, začněte individuálně. Jakmile dosáhnete stabilizace a cítíte se připraveni sdílet, přejděte do skupiny nebo hybridního modelu, abyste využili sociální sílu a rozšířili své dovednosti.