Poruchy příjmu potravy u mužů - specifika, stigma a terapie

Poruchy příjmu potravy u mužů jsou duševní onemocnění, při nichž jedinec kontroluje jídelní návyky tak, že ohrožuje své zdraví. Statistické údaje ukazují, že prevalence anorexie nervosa u mužů je 0,6 %, bulimie nervosa 1,0 % a přejídavá porucha 2,8 %. Přesto se jen málo mužů obrací na odborníky, což má přímý dopad na včasnost diagnózy a úspěšnost léčby.

Prevalence a základní statistiky

V roce 2020 bylo v ČR registrováno přes pět tisíc pacientů s poruchami příjmu potravy, z nichž muži představovali jen kolem 7 %. Přesto se jejich cesta k léčbě často protíná s vážnějšími komplikacemi - pacienti jsou diagnostikováni později a mají vyšší pravděpodobnost podvýživy při první návštěvě odborníka.

Proč muži neradi vyhledávají pomoc?

Společenský obraz „mužského těla“ v Česku stále spočívá na síle, výkonu a kontrole. Jakmile se muž setká s potížemi v jídle, často je vnímá jako slabost. Navíc přetrvává mylná představa, že poruchy jsou výhradně ženským problémem. Výsledkem je nízká míra sebereflexe a strach z odmítnutí ze strany rodiny i kolegů.

• Stigma spojené s „ženským“ onemocněním.
• Obavy z nepochopení ze strany zdravotníků.
• Chybějící genderově specifické informační materiály.

Jaké jsou hlavní typy poruch u mužů?

Podobně jako u žen, i muži trpí třemi nejčastějšími formami:

1. Anorexie nervosa - drakonické omezení kalorií, často doprovázené nadměrným sportem.
2. Bulimie nervosa - cyklické přejídání následované vyprázdněním (zvracení, laxativa).
3. Přejídavá porucha - opakované záchvaty konzumace velkého množství jídla bez následného vyprázdnění.

U mužů se častěji vyskytují komplikace spojené s tělesnou výkonností (např. extrémní posilování), což může skrytě maskovat závažnost onemocnění.

Stigma - tichý nepřítel terapie

Stigmatizace má dvojí povahu. Na jedné straně je přítomna společenská výsměch, na druhé pak interní pocit hanby. Zajímavé je, že i ženy trpící vlastní poruchou často mužské pacienty považují za „odlišné“ a nechápou jejich potíže. Tento fenomén vytváří izolaci, kdy muži necítí, že by se mohli do terapeutické skupiny „zapadnout“.

Psychologové doporučují, aby v skupinové terapii byli zařazeni alespoň dva muži. Přítomnost dalšího muže pomáhá snížit pocit samoty a umožňuje sdílet specifické pohledy, které by se v převážně ženském kolektivu ztratily.

Terapeutické přístupy a jejich přizpůsobení mužům

Nejčastěji se využívá kognitivně‑behaviorální terapie (KBT). Důraz je kladen na změnu myšlenkových vzorců a na rozvoj zdravých stravovacích návyků. Existují však i další přístupy, které doplňují KBT a mohou být vhodné podle konkrétního profilu pacienta.

U mužů je klíčové přizpůsobit jazyk terapie - místo „zlého těla“ využívat výrazy související s výkonem a funkcionalitou, což lépe rezonuje s jejich sebepojetím.

Multidisciplinární a farmakologická podpora

Farmakoterapie je často doplňkem psychoterapie. Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) pomáhají zvládat komorbidní deprese a úzkost, což jsou časté součásti poruch příjmu potravy. U mužů se však klade větší důraz na monitorování fyzického stavu - krevní testy, elektrolytická rovnováha a srdeční funkce.

V těžkých případech, kdy je pacient extrémně podvyživený, je nutná hospitalizace s následnou stabilizací váhy. Po stabilizaci přichází na řadu intenzivní denní programy, které kombinují nutriční poradenství, fyzickou rehabilitaci a psychoterapeutické sezení.

Skupinová a rodinná dynamika

Skupinová terapie pro muže funguje nejlépe, když je ve skupině minimálně jeden další muž. Tím se vytváří prostor pro sdílení konkrétních sportovních, pracovních a sociálních tlaků, které jsou často skryté před ženskými kolegy. Přítomnost žen v takových skupinách však není vyloučena - pomáhá rozšiřovat perspektivu a podporovat empatii.

Rodinná terapie je zvláště účinná u dospívajících, kde jsou rodiče a sourozenci klíčovými podpůrnými aktéry. Skupiny pro rodiče poskytují edukaci o tom, jak rozpoznat varovné signály a jak udržet otevřený dialog bez souzení.

Praktický checklist pro muže i odborníky

• Ověřte, že pacient je informován o genderovou specifičnost poruchy.
• Prověřte anamnézu na podvýživu, sportovní přetížení a užívání suplementů.
• Zajistěte standardní laboratorní vyšetření (elektrolyty, hormonální profil).
• Naplánujte KBT sezení s důrazem na výkonové motivace.
• Zařaďte do skupinové terapie alespoň dvě muže - sledovat pocit izolace.
• Pokud jsou přítomny PTSD nebo traumatické zkušenosti, zvažte psychodynamickou terapii.
• Uvažujte o SSRI při přítomnosti depresivních symptomů.
• Po dosažení stabilní váhy přesuňte pacienta do ambulantní fáze s pravidelným kontrolním plánem.

Jak pokračovat dál?

Pokud poznáte u sebe nebo známého výše popsané příznaky, první krok je kontaktovat odborníka - psychiatra, klinického psychologa nebo registreovanou poradnu. Nebojte se požádat o genderově citlivý program; většina větších center má možnost sestavit individuální plán.

Nezapomeňte, že léčba není lineární. Relaps se může objevit, ale s podporou správného týmu a otevřeným myšlením lze dosáhnout trvalých změn.