Lesbické a gay páry v terapii: Co je specifické na LGBTQ+ párové terapii v ČR

Řekněme to jasně: LGBTQ+ párová terapie není jen „párová terapie pro gaye“. Je to zcela jiný přístup, který rozumí tomu, že váš vztah nežije ve vakuu. Každý konflikt, každá neshoda, každá ticho, které mezi vámi vzniká, může být ovlivněno tím, jak vás svět vnímá - nebo nevnímá. A to je právě to, co standardní terapie často přehlíží.

Proč se LGBTQ+ páry dostávají do terapie?

Nejčastější důvod, proč lesbické a gay páry hledají pomoc, není to, že „nemají rádi“ svého partnera. Je to většinou něco, co se děje mimo vztah. Vnější tlak. Stigmatizace. Strach z odmítnutí. Internalizovaná homofobie. Když se vztah potýká s tím, že rodiče neuznávají váš vztah, nebo když se jeden z vás musí skrývat na práci, nebo když se oba cítíte jako „mimo“ v rodině, tyto věci se neodpaří, když jste doma. Přemísťují se do vašich rozhovorů, do ticha mezi vámi, do vzájemného podezřívání.

Podle studie z Institutu párové terapie (2023) 68 % lesbických párů přichází s problémy v komunikaci - ne proto, že se neumí vyjadřovat, ale protože se bojí říct, co opravdu cítí. Co když to, co řeknete, bude použito proti vám? Co když budete označeni za „příliš agresivní“ nebo „příliš náročnou“? Gay páry častěji přicházejí s otázkami o nevěře a otevřených vztazích - ale ne proto, že by „neuměli být věrní“. Často je to reakce na to, že společnost jim říká, že jejich láska je „neběžná“, a proto se snaží najít způsob, jak ji „normalizovat“ - i když to znamená přijmout pravidla, která nejsou pro ně přirozená.

Co dělá LGBTQ+ terapii jinou?

V klasické párové terapii se terapeut snaží pomoci párům najít rovnováhu. V LGBTQ+ terapii se terapeut nejprve snaží pochopit, jaký tlak vám svět dává. To je základ. A to je ten rozdíl. Nejde jen o to, jak se vyjadřujete. Jde o to, jak vás svět tlačí, aby jste se vyjadřovali jinak.

Terapeut, který pracuje s afirmativním přístupem, neříká: „Proč se tohle děje?“ Říká: „Co vás k tomu nutí?“ A pak se ptá: „Kdo vás naučil, že tohle je špatné?“

Na příkladu: Když gay pár diskutuje o tom, proč se jeden z nich nechce představit rodičům, standardní terapeut může zaměřit na „strach z konfliktu“. Afirmativní terapeut se ptá: „Jaký je ten konflikt? Je to jen strach, že vám nebudou dávat peníze? Nebo je to strach, že vás budou považovat za „zmetky“?“

Práce se stigmatizací není doplňková - je základní. Podle průzkumu QueerGeography.cz (2022) více než polovina času v LGBTQ+ terapii věnují terapeuti právě tomu, jak překonávat vnější tlak. To znamená, že pokud jste u terapeuta, který vám říká: „Zkuste to říct klidněji“, a neřeší, proč se vůbec bojíte říct to, co cítíte - ten terapeut vás nechává na hraně.

Co je „bezpečný prostor“?

To je klíčové slovo, které se v LGBTQ+ terapii opakuje: bezpečný prostor. Ne znamená, že vám terapeut řekne, že vaše vztahy jsou „skvělé“. Znamená, že vám řekne: „Tady nemusíte být normální. Tady nemusíte vysvětlovat, proč jste takhle.“

Terapeut v tomto prostoru nevystupuje jako rozhodčí. Nenavrhne vám, co je „správné“ vztahové chování. Nenavrhne, že „všichni páry by měli být věrní“. Místo toho se ptá: „Co pro vás znamená věrnost?“ „Co pro vás znamená láska?“

92 % terapeutů v ČR, kteří pracují s LGBTQ+ páry, používá techniku „reframingu“. Co to znamená? Když pár řekne: „Nemůžeme se dohodnout, protože gay vztahy jsou jen konflikty“, terapeut neřekne: „To není pravda.“ Řekne: „Kdo vám to říkal? Kde jste to slyšeli? A co kdyby to bylo naopak - že vztahy, které přežívají tlak, jsou silnější?“

Takto se mění předsudky. Ne odmítáním. Ne kritikou. Ale přesměrováním.

Proč je to tak drahé?

V Praze stojí jedno sezení LGBTQ+ párové terapie průměrně 1 850 Kč. To je o 23 % více než standardní terapie. Proč?

Protože terapeut, který pracuje s LGBTQ+ klienty, musí mít nejen psychologické vzdělání. Musí mít 200 hodin speciálního školení. Musí pochopit, co znamená registrované partnerství v ČR - a proč to není to samé jako manželství. Musí vědět, jak hormonální léčba ovlivňuje vztah. Musí umět rozlišit mezi sexuální orientací a genderovou identitou. Musí vědět, co je polyamorie a proč někteří páry volí otevřené vztahy - a proč to není „porucha“.

Na trhu je jen 12 certifikovaných terapeutů v celé České republice. 78 % z nich pracuje v Praze. Ve Brně jsou 3. Na Moravě 2. V ostatních městech je téměř nula. Pokud žijete mimo hlavní město, musíte čekat. Průměrně 4,7 měsíce, než najdete někoho, kdo je opravdu kvalifikovaný.

A to je jen začátek. 97 % zdravotních pojišťoven v ČR - kromě VZP - odmítá hrazení této terapie. To znamená, že pokud potřebujete pomoc, musíte si ji zaplatit z vlastní kapsy. A to je pro mnohé nemožné.

Kdo je kdo? Jak najít skutečného specialistu?

Problém je, že termín „LGBTQ+ specialista“ není chráněný. Kdo chce, může si to napsat na web. A 34 % lidí, kteří se prezentují jako specialisté, nemá žádné formální školení podle dat Asociace LGBTQ+ psychologů (2023).

Co hledat?

• Je terapeut certifikován podle standardů Asociace LGBTQ+ psychologů?
• Má zkušenosti s konkrétními tématy - coming out, transrodový partner, právní status, internalizovaná homofobie?
• Uvádí, že používá afirmativní přístup - ne jen „přijímá“ LGBTQ+ lidi, ale aktivně odmítá stereotypy?
• Nabízí i individuální terapii? 82 % kvalitních center to dělá - protože často je potřeba pracovat nejen na vztahu, ale i na vnitřních ránách.

Na Slovensku a v ČR je nejznámější platforma pro hledání terapeuty - inPoradňa.sk. Tam najdete seznam terapeutů s ověřenými kvalifikacemi. Pokud jste už někdy byli u terapeuta, který nevěděl, co je transrodový partner, nebo který vám řekl: „Ale všichni páry mají problémy, ne?“, tak víte, že tohle není jen o penězích. Je to o bezpečí.

Co se stane po 6 měsících?

Není to magie. Ale je to reálné. Podle Institutu párové terapie (2023) 76 % klientů hlásí výrazné zlepšení po šesti měsících terapie. To je o 15 % více než u heterosexuálních párů.

Proč?

Protože přestávají být „většími“ než jejich vztah. Přestávají se stydět za to, co jsou. Přestávají se snažit být „normální“. A když přestanou, vztah se mění. Ne proto, že se změnili oni. Ale protože se změnil prostor, ve kterém žijí.

Uživatelka „Eva_L“ na Google Reviews napsala: „Teprve když jsme šli k terapeutce specializované na lesbické páry, pochopili jsme, jak moc nás ovlivňuje, že se stydíme před rodiči.“

To je ten bod. Nejde o to, jak se berete. Jde o to, jak se cítíte, když se berete v kontextu světa, který vás nechce.

Co se děje v budoucnu?

Je tu naděje. Ministerstvo zdravotnictví ČR od roku 2023 provádí pilotní projekt, který hradí 50 % nákladů na LGBTQ+ terapii pro osoby s diagnostikovanou úzkostí nebo depresí. Do konce roku 2025 bude všechny terapeuty certifikováno podle nových standardů - které zahrnují 15 klíčových témat, od coming outu po práva transrodových partnerů.

Odhaduje se, že do roku 2027 bude počet specializovaných terapeutů dvojnásobný. Ale varování je reálné: komerční zneužití je vysoké. V roce 2024 bylo zaznamenáno 27 případů, kdy terapeuti bez školení používali termín „LGBTQ+ specialista“. To je o 42 % více než v roce 2023.

Je důležité si uvědomit: tato terapie není luxus. Je to základní péče. A jako každá péče - musí být přístupná, kvalitní a nekomerční.