Krizový plán pro rodiny: Jak společně reagovat na psychickou nouzi

Psychická krize v rodině není výjimka. Je to realita, se kterou se setkávají tisíce českých rodin - a většina z nich neví, co dělat, když se to stane. Někdo přestane mluvit, někdo nejí, někdo začne mluvit o smyslu života. A pak je tu ten okamžik, kdy už není jasné, jestli je to jen špatný den, nebo už je to krize. V takových chvílích nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, aby někdo věděl, co dělat. A to je přesně proč existuje krizový plán pro rodiny.

Co je krizový plán pro rodiny a proč ho vůbec potřebujete?

Krizový plán pro rodiny není žádný složitý dokument od lékaře. Je to jednoduchý návod, který rodina vytvoří sama - když je všechno v klidu. Je to jako požární plán pro byt: neřešíte ho, když hoří. Řešíte ho, když je všechno v pořádku, abyste věděli, co dělat, když se to změní.

Podle Institutu pro reformu psychiatrie je tento plán standardní součástí péče u pacientů, kteří už jednou hospitalizovali. Ale nemusíte čekat na hospitalizaci. Pokud máte v rodině někoho s depresí, bipolární poruchou, poruchou autistického spektra nebo jinou trvalou duševní potíží, plán vám může zachránit čas, energii a možná i život.

Nejde o to, že byste měli mít plán, protože někdo je „špatný“. Jde o to, že psychická krize není výběr. Je to reakce - a když víte, jak na ni reagovat, zmenšíte chaos. Podle průzkumu portálu nevypustdusi.cz z roku 2021 rodiny, které používají plán, cítí o 78 % méně stresu. A to je jen začátek.

Co musí krizový plán obsahovat? Konkrétní příznaky, ne obecné výrazy

Největší chyba, kterou rodiny dělají, je psát v plánu: „Když má špatnou náladu.“ To je jako říct: „Když je auto špatně, zavolejte mechanika.“ Neřeknete to, když víte, že se auto začne chvět, když se zastavíte na světle, nebo když se rozsvítí červená kontrolka.

Krizový plán potřebuje konkrétní příznaky. Například:

• Pokud dcera nejí 2 dny po sobě a mluví o tom, že „život nemá smysl“
• Pokud otec nevstane z postele více než 3 dny a neodpovídá na zprávy
• Pokud syn začne shromažďovat léky nebo mluvit o tom, že „nemá cenu pokračovat“

Tyto věty nejsou jen popis. Jsou signály. A když je máte napsané, víte přesně, kdy máte jednat. Podle Prof. MUDr. Jany Pražákové z UK je to klíčové: „Čím konkrétnější jsou definovány varovné signály, tím efektivněji plán funguje.“

Některé rodiny používají i kódové jméno pro krizi - třeba „Slunečník“. Když někdo řekne „dnes je Slunečník“, ví všichni, že je to čas na akci. To snižuje napětí. Nemusíte říkat: „Máš znovu tu krizi?“ Stačí: „Je dnes Slunečník?“

Kdo co dělá? Rozdělení rolí v rodině

Když se stane krize, každý se chce zapojit. A výsledkem je chaos. Někdo volá lékaře, někdo se snaží přesvědčit, někdo se schovává. Plán to zastaví.

V každé rodině je někdo, kdo je dobrý v komunikaci. Někdo má hlavu pro organizaci. Někdo je klidný, když se ostatní panikaří. Plán využívá tyto silné stránky.

Například:

• Otec: Kontaktuje psychiatra nebo lékaře - jen v pracovní dny mezi 8 a 16 hodinami.
• Matka: Zajišťuje bezpečnost - zkontroluje, zda nejsou léky dostupné, zda je dům bezpečný, zda je někdo v místnosti.
• Starší dítě: Komunikuje s postiženým členem - klidně mluví, nepřesvědčuje, jen říká: „Vím, že je to těžké. Jsem tady.“
• Mladší dítě: Přináší teplý nápoj, zapíná světlo, nechává ticho.

Toto není žádná role, kterou si někdo vybírá. Je to jasná odpovědnost. Když víte, co máte dělat, nemusíte se ptát: „Kdo to udělá?“

Na Facebookové skupině Podpora rodin s duševně nemocnými členy sdílel otec: „Plán nám pomohl rozdělit odpovědnost - já jsem pro léky a kontakt s lékařem, manželka pro bezpečnost, syn pro komunikaci s dcerou. Stres jsme snížili o 50 %.“

Kontakty - nejen čísla, ale i kdy volat

Nemá smysl mít v plánu číslo psychiatra, pokud nevíte, kdy ho můžete zavolat. Většina psychiatrů nebere telefon venku z pracovních hodin. A když je krize večer, potřebujete jiný kontakt.

Zde je, co musíte mít:

• Psychiatr: Jméno, telefon, pracovní hodiny (např. MUDr. Novák, 777 123 456 - volat pouze v pracovní dny 8-16 hod)
• Psycholog: Pokud máte pravidelnou terapii, uveďte, kdy je k dispozici
• Linka bezpečí: 116 111 - volat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu
• Nejbližší nemocnice: Kde je oddělení pro akutní psychické krize? Kdo tam volá?
• Spolehlivý přítel nebo příbuzný: Někdo, kdo může přijít, když nejste sami

Nezapomeňte: v krizi nemáte čas hledat čísla. Všechno musí být na jednom listu - vytisknuté, přilepené na ledničku, nebo uložené v mobilu.

Aktualizace - plán není jednou napsaný, ale živý dokument

Plán, který jste napsali před rokem, už nemusí fungovat. Lidé se mění. Příznaky se mění. Kontakt se změnil. Psychiatr odešel. Dítě dospělo.

Podle Institutu pro reformu psychiatrie je průměrná doba účinnosti neaktualizovaného plánu 6-8 měsíců. A poté začíná být nebezpečný - protože vám dává iluzi bezpečí, když ve skutečnosti už neřeší realitu.

Pravidlo: aktualizujte plán po každé krizi. Ne po třech. Po každé. I když to byla malá krize. I když jste se toho báli. I když jste si mysleli: „To už se nestane.“

První aktualizace: přidejte nové příznaky, které jste pozorovali. Změňte kontakty. Zkontrolujte, zda někdo z rodiny nechce jinou roli. Přidejte nový kódový název, pokud je potřeba.

Podle průzkumu jen 45 % rodin plán aktualizuje po každé krizi. To je největší chyba. Plán není kniha. Je to živý nástroj.

Co když plán nefunguje?

Někdy se stane, že plán nezachrání situaci. Nebo že se někdo rozhodne neřídit jím. To není selhání. Je to normální.

Psychické krize nejsou předvídatelné jako počasí. Jsou dynamické. A někdy je potřeba okamžitě zavolat záchrannou službu. Nebo převézt člověka do nemocnice. Plán vám neříká, že musíte všechno zvládnout sami. Říká vám, kdy přestat zkoušet a začít hledat pomoc.

Kritika od PhDr. Evy Novotné z Ústavu zdravotnického managementu je správná: „Příliš rigidní plány mohou zhoršit situaci.“ Plán není zákon. Je to návod. Pokud je situace mimo plán - zavolejte 116 111. Nebo pojedte do nemocnice. Nečekejte, až plán „funguje“.

Na Redditu napsal jeden otec: „Když jsme měli v plánu jen ‘pokud je nálada špatná’, nevěděli jsme, kdy přesně jednat, až došlo k sebevražednému pokusu.“ To je přesně to, co se stane, když plán není konkrétní.

Co dělat dnes?

Nemusíte čekat na krizi. Nechte se nechat vedený. Vytvořte plán, když je všechno v klidu.

Postup je jednoduchý:

1. Schůzka 1 (1-2 hodiny): Společně napište 3-5 konkrétních příznaků krize. Používejte formát „pokud… potom“. Např. „pokud nejí 2 dny a mluví o smyslu života, potom…“
2. Schůzka 2 (1-2 hodiny): Seznamte se s kontakty. Zkontrolujte, jestli čísla fungují. Přidejte Linku bezpečí (116 111). Napište, kdy je kdo k dispozici.
3. Schůzka 3 (1-2 hodiny): Rozdělte role. Každý řekne: „Já dělám tohle.“ Přidejte kódový název. Vytiskněte plán. Uložte ho na telefon. Přilepte ho na ledničku.

Průměrně to trvá 4-6 hodin. Ale to je jedna z největších investic, kterou kdy uděláte pro svou rodinu.

Podle Ministerstva zdravotnictví ČR je tento plán již standardní ve všech psychiatrických odděleních. A podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2023 ho používá 15 000-20 000 českých rodin. Vy můžete být další.

Co dělat, když je krize hned teď?

Nečekejte, až se všechno „vyřeší“. Pokud někdo v rodině hrozí sebevraždou, mluví o smyslu života, shromažďuje léky nebo se chystá na něco nebezpečného - zavolejte 116 111. Okamžitě. Neřešte, jestli je to „opravdu krize“. Zavolejte. Zavolejte. Zavolejte.

Linka bezpečí zaznamenala v roce 2022 přes 142 000 hovorů - o 28 % více než v roce 2020. Lidé hledají pomoc. A oni vám pomohou. Bez soudů. Bez otázek. Jen s tím, co potřebujete.

Krizový plán není náhrada za profesionální pomoc. Je to nástroj, který vám umožní využít pomoc efektivněji. Když víte, co dělat, neztrácíte čas. A čas je v krizi všechno.