Stojíte před terapeutem, říkáte mu všechno, co vás těží, a přesto se nic nezmění. Nebo se změní, ale jen na chvíli. A pak zase všechno zpět. To není vaše chyba. To není ani chyba terapeuta. To je signál - čas změnit psychoterapeutický přístup.
Ne každé sezení musí být zázrakem - ale 12 sezení už ano
Mnoho lidí si myslí, že psychoterapie je jako lék - čím déle, tím lépe. To není pravda. Pokud po 12 až 16 sezeních nevidíte žádný významný pokrok, je čas přemýšlet. Podle metaanalýzy 177 studií z Masarykovy univerzity (2024) je to klíčový bod. Nejde o to, jestli jste „dostatečně otevření“ nebo „dostatečně odvážní“. Jde o to, jestli metoda funguje pro vaši konkrétní potíž.Například u obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) je potřeba minimálně 20 sezení kognitivně-behaviorální terapie (KBT), aby se projevily měřitelné výsledky. Pokud jste po 15 sezeních stále v téže pasti, a terapeut používá humanistický přístup, který se zaměřuje na pocit „být s sebou“, ne na konkrétní chování - je čas se zeptat: „Co se děje?“
Signál č. 1: Žádný pokrok po 12-20 sezeních
Nejčastější chyba? Čekat. Čekat, až „něco zazní“. Ale terapie není magie. Je to práce. A práce má výsledky. Pokud po 12 sezeních nezaznamenáte snížení symptomů o alespoň 20 % (podle standardizovaných dotazníků jako PHQ-9 pro depresi nebo Y-BOCS pro OCD), je to jasný signál. Ne každý terapeut to měří - ale vy byste měli požadovat, aby to udělal. Pokud ne, měníte metodu, ne jen terapeuta.Signál č. 2: Cítíte se jako cizí v této metodě
Představte si, že vás terapeut vede do hloubky vašich pocity, zatímco vy jen potřebujete, aby vám někdo řekl: „Tady je konkrétní krok, co dělat, když se ti to znovu stane.“ Pokud se vám terapie zdá „příliš abstraktní“, „příliš emoční“ nebo „příliš pasivní“ - není to vaše slabost. Je to nesoulad mezi vaší potřebou a metodou.Například gestalt terapie, která se zaměřuje na přítomnost a „zkušenost v okamžiku“, má úspěšnost 60 % u lidí s existenciálními otázkami. Ale u OCD? Jen 35 %. Když jste v náručí gestaltu a vaše hlava je plná narážek na „co se děje teď?“, ale vy potřebujete seznam kroků, jak přestat kontrolovat kohoutek, je čas změnit přístup. Není to špatná metoda - jen ne pro vás.
Signál č. 3: Terapeutická aliance se rozbíjí
Terapeutická aliance - to je ta spojená důvěra, která vás nechá říct: „Mám toho dost, ale věřím, že tohle může pomoci.“ Pokud se vám terapeut začne zdát nepřístupný, kritický, nezajímavý nebo nekompetentní, a to opakovaně - není to jen „nějaký den“. Je to signál, že se nevytvořila spolupráce.Podle odborníků z 1. LF UK je to jedna z nejvážnějších indikací pro změnu. Ne každý terapeut je dobrý pro každého klienta. A to je v pořádku. Pokud se cítíte, že vás terapeut „nevidí“, nebo vás neustále přesvědčuje, že „to je vaše vina“, nebo že „musíte být hlubší“ - je to čas odložit toho terapeuta a hledat jiného, nebo jinou metodu.
Signál č. 4: Metoda zhoršuje příznaky
To se stává. Často nevědomky. Například TRE metoda (Tension and Trauma Releasing Exercises) je pro některé lidí s traumatem skvělá - umožňuje tělu uvolnit se bez nutnosti přemýšlet. Ale u klientů s OCD? U 65 % z nich zhoršuje příznaky. Proč? Protože nemá strukturovanou expozici. Pokud začnete cítit, že po sezení je vám hůř, než před ním - nejde o „výčitku“ nebo „proces“. Jde o nevhodnou metodu.Podobně může být narativní terapie - kde se vaše životní příběhy přepisují jako příběhy - skvělá pro depresi (úspěšnost 68 %), ale má jen 32 % úspěšnost u OCD. Pokud se vám příběh o „já jsem špatný“ začne opakovat, a nevzniká nový příběh, je čas zkusit něco jiného.
Signál č. 5: Terapeut nezná svou metodu dostatečně
Ne každý, kdo říká „jsem KBT terapeut“, skutečně ví, jak KBT funguje. V Česku je 35 % terapeutů registrováno jako KBT, ale podle analýzy 247 recenzí na test-recenze.cz (2025) je 27 % případů, kdy terapeut neumí metodu aplikovat podle standardů. Například KBT pro OCD vyžaduje expozici s prevencí reakce - ne jen „přemýšlení o myšlenkách“.Pokud vás terapeut učí „zakážte si myšlenky“, nebo „zkuste být klidnější“, nebo „nechte si to“ - to není KBT. To je zjednodušená verze, která nepracuje. Pokud se cítíte, že terapeut neví, co dělá - je čas se zeptat: „Jakou techniku používáte? Jakou máte zkušenost s touto poruchou?“ Pokud odpověď zní nejistě - hledejte jiného.
Signál č. 6: Metoda neodpovídá vaší poruchě
Ne všechny metody fungují pro všechny poruchy. A to je fakt, který si mnoho lidí neuvědomuje.Podle aktualizovaných doporučení z Časopisu Psychiatrie pro praxi (2025):
- OCD: KBT s expozicí a prevencí reakce - první volba
- Deprese: KBT, ACT, narativní terapie - všechny fungují
- Poruchy osobnosti: Dialektická behaviorální terapie (DBT) - nejúčinnější
- ADHD: KBT nestačí. Potřebujete kombinaci farmakoterapie + psychoedukace + behaviorální strategie
- Complexní PTSD: Systémová terapie nebo TRE může být nedostatečné. Potřebujete traumato-orientovanou KBT nebo EMDR
Pokud máte ADHD a terapeut vás učí „zlepšit sebevědomí“ - to neřeší vaše problémy. Pokud máte OCD a terapeut vás učí „přijmout své myšlenky“ - to neřeší vaše chování. Metoda musí být vybrána podle poruchy, ne podle toho, co terapeut má rád.
Signál č. 7: Měníte přístup jen kvůli frustraci - a to je nebezpečné
Víte, co je nejčastější důvod změny? Frustrace. 30 % lidí v Česku mění terapeutický přístup pouze proto, že se cítí „nepohodlně“ nebo „nechápou, co se děje“. To je nebezpečné. Změna metody není náhrada za práci. Je to strategický krok.Podle studie z Tribune.cz (2025) je 30 % změn přístupu založeno jen na subjektivním pocitu - a většinou to vede ke zhoršení. Například klient, který změnil KBT na gestalt terapii kvůli „nudě“, zhoršil své OCD příznaky, protože gestalt neobsahuje expozici. Změna musí být informovaná. Ne impulzivní.
Jak změnit přístup správně
Změna metody není přepnutí přepínače. Je to proces. Podle metodiky České asociace pro psychoterapii (2025) by měla proběhnout ve třech krocích:- Standardizované vyhodnocení - použijte dotazníky jako PHQ-9, Y-BOCS, GAD-7. Měřte své příznaky před a po.
- Diskuse o alternativách - nechte terapeuta vysvětlit, proč by jiná metoda mohla být lepší. Pokud neumí, hledejte jiného.
- Přechodová fáze - potřebujete 3-4 sezení, aby se nová metoda „přizpůsobila“. Nezapomeňte zachovat důvěru. Nezahazujte všechno najednou.
Nezapomeňte: 87 % terapeutů potvrzuje, že přechodová fáze je klíčová pro úspěch. Pokud se změníte „na horko“, bez přechodu, ztrácíte to, co jste dosáhli.
Co dělat, když nemůžete najít terapeuta?
V Česku je na jednoho psychoterapeuta připadá 2 450 obyvatel. WHO doporučuje 1:1 000. To znamená, že 38 % lidí volí terapeuta podle toho, kdo je dostupný - ne podle toho, kdo je odborníkem na jejich poruchu.Pokud nemůžete najít terapeuta se specializací na OCD, ADHD nebo PTSD - zkuste online terapii. Studie Masarykovy univerzity (2024) ukazuje, že online KBT má úspěšnost 75-82 % u únikových poruch - stejně jako osobní. Ale u těžkých poruch osobnosti je online forma jen 45 % úspěšná. Zkuste tedy online KBT pro únikovou poruchu, ale ne pro borderline.
A pokud ještě nemáte možnost se dostat k terapeutovi? Používejte standardizované nástroje. Stáhněte si dotazník PHQ-9 nebo Y-BOCS. Měřte si příznaky každý týden. Pokud se něco nezmění za 8 týdnů - hledejte jinou cestu.
Co se mění v Česku v roce 2025
V roce 2026 bude všechny certifikované terapeuty povinné používat standardizovanou metodiku měření pokroku. Budou muset používat alespoň 5 dotazníků podle typu poruchy. To je velký krok. Znamená to, že v budoucnu nebude možné říct: „Ne, nevím, jestli to pomáhá.“Taky se zvyšuje využívání technologií - aplikace, které sledují vaše myšlenky, návyky, spánek a emocionální reakce. Prof. Raboch předpovídá, že v následujících pěti letech bude možné snížit počet nevhodně zvolených přístupů o 25-30 %. To znamená, že v budoucnu nebude nutné „ztrácet“ 12 sezení, abyste zjistili, že metoda nepracuje.
Závěr: Nejste závislí na jedné metodě
Psychoterapie není „jedna metoda na všechny“. Je to nástroj. A jako každý nástroj - některé fungují, jiné ne. Pokud se cítíte jako v pasti, nevinný oběť, nebo jako když se snažíte zavřít dveře šroubovákem - neváhejte změnit nástroj.Není to porážka. Je to chytrost. Je to odpovědnost. Je to důvěra ve vlastní potřebu. A někdy je to jediná věc, která vás zachrání - když vás jiné metody nezachránily.