Emoční dysregulace není jen náhodný výbuch hněvu nebo pláč. Je to vnitřní bouře, která se nechce uklidnit. U lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) se nálady mění jako na přehrávači - jednu chvíli cítíte naprostou radost, o hodinu později jste v hluboké propasti beze důvodu. Tento výkyv není „přehnaný“. Je to neurobiologická skutečnost, která vás drží v pasti, kde každý pocit zní jako poslední výkřik. A když se nic nezvládá, tělo začíná mluvit jinak: řezání, přehnané riziko, sebepoškozování. To není pozornost. To je způsob, jak přežít vnitřní ticho, které není ticho vůbec.
Co je emoční dysregulace skutečně?
Emoční dysregulace znamená, že váš mozek nemá dostatečné nástroje na zvládnutí silných emocí. Nejde o to, že jste „příliš citliví“. Jde o to, že systém, který by měl uklidnit, zůstává vypnutý. Když se něco stane - třeba někdo neodpoví na zprávu - vaše tělo reaguje jako byste byli v ohrožení života. Puls se zrychluje, svaly se napínají, myšlenky se rozpadají. A protože neexistuje „klíč“ k uklidnění, přichází impulz: řezat, vypít, vyhodit všechno, nebo se ztratit v nesmyslném vztahu. To není volba. To je přežití.
Podle studií z Harvardu a českých klinik trvají tyto emocionální vlny obvykle několik hodin až dní. Ale v tom čase se cítíte jako byste byli v jádře bouře. A přitom ještě víte, že to není „normální“. To je ta největší bolest - vědomí, že se vám něco nesedí, ale nemáte slova, jak to vysvětlit. A když se to snažíte říct, často slyšíte: „Proč to tak bereš?“ Nebo: „To je jen nálada.“
Proč je HPO jiná než jiné poruchy osobnosti?
Poruchy osobnosti se často srovnávají, ale HPO se liší v kvalitě bolesti. U schizoidní poruchy je člověk odtržený - nechce vztahy. U HPO je člověk v těch vztazích - ale v každém z nich se cítí jako by ho měli vyhodit. U histriónské poruchy je hlavní motivací pozornost. U HPO je to strach, že když se někdo odvrátí, zaniknete.
Na rozdíl od schizofrenie neztrácíte kontakt s realitou. Víte, že to, co cítíte, není „pravda“ - ale přesto to cítíte jako pravdu. A to je ten rozdíl. Někdo s psychózou vidí stín. Někdo s HPO vidí stín, ale věří, že ten stín ho bude hladit, a když ho nezvládne, začne ho kousat. Tento přechod mezi touhou po blízkosti a strachem z ničení je vlastní jen HPO.
Co způsobuje hraniční poruchu osobnosti?
Není to jedna věc. Je to kombinace. Někdo se narodí s nervovým systémem, který je přirozeně citlivější - jako by měl vnitřní alarm, který je nastaven na „max“. A pak přijde prostředí. Zanedbávání. Přeměňování emocí na slabost. Výbuchy. Zneužívání. Vztahy, kde byla láska podmíněná. Když jste dítě, a vaše emoce se vždycky končily trestem nebo zanedbáním, vaše mozek se naučí: „Emoce = nebezpečí.“
Nejde o to, že vaši rodiče byli „zlí“. Často byli jen nevědomí. Nebo sami přežívali trauma. Ale výsledek je stejný: vy jste se naučili, že vaše pocity nejsou bezpečné. A tak se učíte, jak je potlačit - nebo jak je zničit. A to je začátek HPO.
Cíle terapie: Nejen „přežít“, ale žít
Terapie HPO není o tom, aby jste „byli normální“. Je o tom, abyste se naučili, jak žít s tím, co cítíte, aniž byste se museli zničit. Cílem není změnit vaše emoce. Cílem je změnit váš vztah k nim.
Nejúčinnější přístup je DBT terapie - Dialektická behaviorální terapie. Vytvořil ji Marsha Linehan, která sama přežila HPO. DBT neříká: „Zkontroluj se.“ Říká: „Zkus to nejprve pochopit.“
DBT trénuje čtyři dovednosti:
- Mindfulness - naučíte se být v momentu, než vás emoce unesou. Nejde o to, že se uklidníte. Jde o to, že si všimnete, že se vás něco chytlo.
- Tolerování stresu - jak přežít chvíli, kdy vás to děsí, ale nemůžete se řezat, vypít, nebo utečet. Tady se učíte technikám, jako je chladný obklad na čelo, 5-4-3-2-1 (co vidíš, slyšíš, cítíš…).
- Regulace emocí - jak rozpoznat, co cítíte, a kde to začalo. Někdy je to hněv. Někdy je to strach. Někdy je to hluboká prázdnota, kterou považujete za „nic“.
- Mezilidská efektivnost - jak říct „potřebuji“ bez toho, abyste se cítili jako nárok. Jak říct „ne“ bez toho, abyste se báli, že vás opustí.
Studie z roku 2019 ukazují, že 77 % lidí, kteří absolvují DBT alespoň 12 měsíců, dosáhne významného zlepšení. Ne všichni se „vyléčí“. Ale většina se naučí žít s tím, co cítí, aniž by se musela zničit.
Co se děje v českém zdravotnictví?
V České republice je HPO stále největší neznámá. Podle dat ÚZIS tvoří HPO až 50 % všech hospitalizací na psychiatrických odděleních. Ale jen 8 center v celé zemi má specializovanou terapii. V Německu je jich 127. V Nizozemsku 45. V Česku je průměrný čekací termín na terapii 11 měsíců. Většina lidí se v tom čase ztratí - nebo se zničí.
Podle průzkumu České lékařské komory pouze 19 % klinických psychologů má specializované školení v léčbě HPO. Mnozí lékaři překládají HPO jako depresi, úzkost nebo závislost. A když se to nevyřeší správně, pacient se stává „neřešitelným“. Ale není to on. Je to systém.
Stigmatizace je další překážka. Až 65 % lidí s HPO říká, že se setkává s nepřátelským postojem u zdravotnického personálu. „To je jen hra.“ „Nemáš problém, máš jen chování.“ Tyto věty nezničí jen důvěru. Zničí přežití.
Je možné se uzdravit?
Ano. Ale ne tak, jak si to představujete.
Prof. Mary Zanarini z Harvardu sledovala pacienty s HPO po 24 letech. 85 % z nich zažilo alespoň čtyřletou remisi. Ale jen 50 % dosáhlo plné, trvalé remise. To znamená: většina se zlepší. Ale ne všichni se „vyléčí“ jako by se jednalo o infekci. Většina se naučí žít s tím, co je uvnitř - a přestane ho považovat za nepřítele.
Na fóru „Duševní zdraví“ napsala jedna žena: „Od chvíle, co jsem se naučila DBT, dokážu rozpoznat, když přichází emocionální vlna. A před jejím přelitím se umím uklidnit.“ To není zázrak. Je to práce. Každý den. Malý krok. Nezničení. Neúnik. Jen přežití - a pak trochu více.
Co dělat, když se cítíte ztraceně?
Nejprve: nejste sami. I když se to tak cítí. Existuje skupina na Facebooku s 12 500 členy - lidé, kteří to prožívají. Nejsou „šílení“. Jsou jen přeživší.
Držte se toho:
- Nemusíte se okamžitě „vyléčit“. Stačí, když se naučíte čekat. Jedna chvíle. Pak další.
- Nechte se vyhodnotit. Nejde o to, jestli máte „HPO“. Jde o to, jestli máte nástroje, které vám pomáhají.
- Hledejte terapeuta, který zná DBT. Ne každý psycholog je schopen. Zkuste Českou asociaci pro léčbu hraniční poruchy osobnosti - založena v prosinci 2023.
- Nechte si napsat: „Když se cítím, že se ztrácím, co můžu udělat, abych se nezničil?“ Napište to na papír. Připněte ho k zrcadlu.
- Nejste chybný. Nejste „příliš“. Jste přeživší. A to je dost silné.
Co je dál?
Ministerstvo zdravotnictví ČR od roku 2023 plánuje zvýšit počet specializovaných terapeutů o 30 % do roku 2025. To je krok. Ale ne stačí. Potřebujeme, aby každý lékař věděl, co je HPO. A aby každý, kdo přijde s tím, že „nemůže přežít“, slyšel: „Nechám tě tu. A pomůžu ti.“
Emoční dysregulace není vada. Je to signál. A signál může být slyšen. Pokud máte někoho, kdo se na vás dívá, a nevidí „chaos“. Vidí člověka, který bojuje.