Aspergerův syndrom už není samostatná diagnóza. Od roku 2013, kdy vyšel DSM-5, je považován za součást poruchy autistického spektra (ASD). Ale pro mnoho dospělých, kteří byli diagnostikováni před tím, je to stále klíčové slovo, které jim pomohlo pochopit, proč se cítí jinak. Nejsou „chybní“. Nejsou „nekomunikativní“. Prostě fungují jinak. A právě proto psychoterapie pro high-functioning autismus nemůže být obyčejná hovorová terapie. Musí být přizpůsobená. Konkrétní. A bez soudů.
Co vlastně znamená „high-functioning autismus“?
Termín „high-functioning“ je problematický. Používá se, aby se označili lidé s ASD, kteří mají průměrnou nebo vysokou inteligenci, nejsou závislí na pomoci v každodenním životě a dokáží mluvit. Ale to neznamená, že jim je lépe. Často se s nimi pracuje jako s „normálními lidmi“, kteří jen potřebují „trochu cvičit sociální dovednosti“. A to je špatně. Skutečnost je, že i ti, kdo vypadají „normálně“, čelí každý den přeplněním smyslů, nejasným sociálním pravidlům, nečekaným změnám a emocionálnímu vyhoření. Někdo s Aspergerovým syndromem může být výborný programátor, ale nemůže zvládnout kávovou pauzu v kanceláři. Může mít vynikající paměť, ale nechápe, proč ho kolega řekl „to bylo skvělé“ a pak se odvrátil. Tyto rozdíly nejsou „vadou“. Jsou součástí jeho mozku.Co psychoterapie opravdu dělá - a co ne?
Cílem terapie není „napravit“ autistické chování. Cílem je pomoci člověku přežít ve světě, který nebyl pro něj navržen. A zároveň mu umožnit být sám sebou. Nejúčinnější přístupy jsou ty, které se nezaměřují na „naučení normálnosti“, ale na rozumění a adaptaci. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejčastěji používaná metoda. Ale ne tak, jak ji znáte z běžné psychoterapie. U autistických klientů se KBT upravuje. Místo abstraktních otázek jako „Co cítíš, když ti někdo řekne, že jsi špatný?“ se používají konkrétní scénáře. „Co se stane, když ti kolega řekne, že tvoje prezentace byla moc dlouhá? Co můžeš říct? Co můžeš udělat?“ Vizualizace je klíčová. Terapeut používá obrázky, diagramy, písemné schémata. Nikdy neříká: „Chápeš, že to bylo nevhodné?“ Říká: „Tady je obrázek, jak vypadá situace. Tady je tvůj pohled. Tady je pohled druhého člověka. Co se stalo?“ Social Skills Training (SST) není „kurz, jak se chovat“. Je to trénink konkrétních dovedností: jak začít konverzaci, jak poznat, kdy někdo chce přerušit hovor, jak reagovat na ironii. 72 % lidí, kteří projdou SST, hlásí výrazné zlepšení v rozpoznávání emocí - ale jen pokud je terapeut specializovaný.Senzorická přecitlivělost - největší překážka
Až 80 % lidí s ASD trpí senzorickou přecitlivělostí. To znamená, že normální kancelářské osvětlení může působit jako bolestivé blikání. Zvuk klimatizace může znít jako řvání. Dotek bavlněného trička může být nepřenositelný. A většina terapeutů o tom ani neví. Terapeutická místnost by měla mít osvětlení 300-500 luxů (ne 750, jak je standard). Neměla by mít vzory na zdech. Není tam žádný zvukový šum. A pokud se klient necítí dobře, může si přijít s hlukovými špunty nebo sluchátky s aktivním potlačením hluku. Toto není „přílišná úcta“. Je to základní přizpůsobení. Senzorická integrace terapie pomáhá těm, kteří trpí tímto přeplněním. Cvičí tělo, aby se učilo zpracovávat podněty pomaleji - například prostřednictvím hmatových pomůcek, vážení, pohybu. U 63 % klientů se zlepšila tolerance k běžným podnětům.Kdo by měl být terapeutem?
Tady je největší problém v Česku. Podle průzkumu z roku 2022 existuje pouze 27 certifikovaných terapeutů specializovaných na ASD pro dospělé v celé republice. To je jeden na 1 850 lidí. V Německu je to jeden na 280. V Nizozemsku jeden na 150. Většina terapeutů nemá žádnou specializaci. A to je katastrofa. 47 % lidí s ASD hlásí, že jejich terapeut „nepochoval jejich potřeby“. Někdo se snaží vysvětlit „nechápu, proč jsi taký nervózní?“ - a neví, že nervozita vychází z toho, že v místnosti je zvuk, který pro něj zní jako křik. Nejúspěšnější terapeuti jsou ti, kteří:- Mají specializaci na ASD - ne jen „nějaké kurzy“
- Používají vizuální pomůcky
- Neříkají „chápeš?“ - ale „chceš, abych to vysvětlil jinak?“
- Dovolují písemnou komunikaci během sezení
- Nechávají klienta mluvit pomalu - bez tlaku
Co se stane, když terapie selže?
Některé terapie nejenže nevěděly, co dělají - ale škodily. Když se klientovi říká: „Musíš se naučit být jako ostatní“, může to vést k vyhoření. 31 % lidí, kteří prošli intenzivní terapií, která se snažila „napravit“ jejich autistické rysy, hlásí ztrátu identity a zhoršení sebevědomí. Terapie není o tom, aby tě změnila. Je o tom, aby ti pomohla být v tomto světě - a zároveň sebe sama. Pokud ti terapeut říká: „Musíš se naučit více smát“, „Nemůžeš být tak přímý“, „Zkus být trochu flexibilnější“ - je to špatný terapeut. Ne že bys měl být „měkký“. Ale že bys měl mít prostor být přímý, když to potřebuješ.Co stojí terapie a jak na ni dostat peníze?
V Česku je to těžké. Státní pojišťovny pokrývají jen základní psychoterapii - bez specifického zaměření na ASD. Průměrná doba čekání na specializovaného terapeuta je 14 měsíců. Komplexní diagnostika stojí kolem 12 500 Kč. Jedno sezení u soukromého terapeuta: 1 500-2 000 Kč. Běžná délka terapie: 6-18 měsíců. Celkové náklady: 60 000-100 000 Kč. To je pro mnohé nemožné. Neziskové organizace, jako Naděje pro autismus, nabízejí skupinovou terapii za 800 Kč za sezení. To je mnohem přístupnější. A někdy i dostatečné. Skupinová terapie umožňuje naučit se zkušenostem jiných. Není to „dokonalé“, ale je to lépe než nic.Co se děje v Česku - a co se změní?
Je tu naděje. Od roku 2021 probíhá projekt Ministerstva zdravotnictví „Autismus v dospělosti“, který má vyškolit 50 nových terapeutů do konce roku 2024. V roce 2022 byla aktualizována metodická péče - poprvé se tam objevila doporučení pro práci s ženami s ASD a senzorickou přecitlivělostí. V Praze na 1. lékařské fakultě UK probíhá klinická studie „Neurodiverzní terapie“. Testují upravenou KBT pro 120 dospělých s ASD. Výsledky budou známy v prosinci 2024. Pokud budou pozitivní, může se to stát novým standardem. Podle odhadů do roku 2027 bude 70 % českých terapeutů používat standardizované nástroje pro práci s ASD - teď je to jen 28 %. To je velký krok.
Co můžeš udělat teď?
Pokud hledáš terapeutu:- Najdi někoho, kdo má zkušenosti s ASD - ne jen „zkušenosti s poruchami“. Ptáj se: „Máte nějaké klienty s Aspergerovým syndromem? Jaké metody používáte?“
- Zeptej se, zda používá vizuální pomůcky, písemné komunikace a konkrétní scénáře.
- Požádej o možnost krátkého sezení (30-40 minut). Pokud se terapeut odmítne přizpůsobit, odejdi.
- Připrav si seznam věcí, které tě přetěžují: zvuky, světlo, doteky, nečekané změny. Dej je terapeutovi před prvním sezením.
- Nech si připomenout: ty nejsi „nemocný“. Jsi jiný. A terapie má být o tom, jak žít s tím - ne o tom, jak změnit to, co jsi.
Co ti může pomoci ještě dřív než terapie?
- Přizpůsob své prostředí: Používej tlumící sluchátka, LED světlo s nízkým blikáním, tiché klávesnice, pohodlné oblečení. - Nauč se říkat „ne“: Pokud ti něco přetěžuje - řekni to. „Tento zvuk mi dělá bolest hlavy. Můžeme se přesunout?“ - Připoj se ke komunitě: Fóra jako Nadejeproautismus.cz nebo Reddit r/cz_autismus jsou místa, kde ti lidé pochopí, co říkáš - bez vysvětlování. - Přemýšlej o „pomocných nástrojích“: Někdo používá kalendáře, seznamy, alerty. To není „slabost“. Je to strategie. Jako brýle pro krátkozrakého.Nejde o to, aby tě někdo „napravil“.
Jde o to, aby tě někdo pochopil. A pak ti pomohl najít cestu, jak žít - bez toho, abys musel ztratit sebe sama.Aspergerův syndrom není překážka. Je to způsob, jakým tvůj mozek funguje. A psychoterapie, která funguje, nechává ten způsob být. Jen ti dá nástroje, jak s ním žít.